POSEDLOST

Ještě jsem nestihl vyhrabat se z díry
Kterou tvoje ruce pro mě hloubily
A snad pro ten pocit že trest byl to mírný
Vracíš se zpátky s šancí na jiný

Kolikrát člověk může v sobě zhasit svíci
Že pak v té tmě vidí sotva obrysy
A s křikem takovým že slyšet je až na Měsíci
Posnídá dávku jedu na krysy

Kolikrát už jsem miloval a pošel
Díval se z kopce, změnil se a odcizil
Kolikrát k tobě pro smrt jsem si došel
A pokaždé uvěřil že ty jsi bez viny?

S opary na rtech a rakovinou touhy
Zvykám si náhle, že hořím na hranici
Srdce se svírá a hlavou vzpomínky se mihly
Když hrablem odklízíš mou nepraktickou existenci