Matka Kuráž

Matka Kuráž vchází do dveří
já se na ní usmívám
A ptám se sám sebe
jestli chci žít

Utápím se ve svém vlastním životě
hledám lásku a pochopení
Ani jednomu se mi nedostává
proto rozjímám

Chci něco a nevím co
a pan Brecht mi pomůže, možná
Alespoň v to věřím, v to poznání našeho světa

Svět je obloha s hvězdami
Ranní korupění
Přízemní mrazíky
při kterých roztává nejhlubší cit

Kdo zná život, nechť se přihlásí
a pronese svou řeč
Lehce poznat, lehce zklamat
toť je můj úděl

Ptám se sám sebe
žít, či nebýt
A znovu usínám
zdají se mi krásné sny

A nechci se probudit
už se nikdy nechci probudit
a žít
Chci jen snít
snít o životě, který mám
ale který nechci

Budu přemýšlet
možná něco vymyslím!