patio del tango...

psát a rozvádět myšlenku
na tisíci stranách
kterou lze vyjádřit ústně
v několika vteřinách
je pošetilost
ale
já si říkám
vlastně proč ne...

předvádíš se
v úlomcích omylného světa
a já sčítávám věrné znaky
protkané nitkou temnoty

jsi Ta
co mi vyjevuje přítomný okamžik
po stezkách svatojakubských poutníků
posvátnými kraji
jež pro události nelze určit přesněji

netřeba tě popisovat
jelikož výraz tváře či pohyb ruky
se stává znakem neslyšné řeči
stejnou měrou výmluvné
a vnější podoba se mění
jako luční kvítí
s příchodem podzimu

dlaně máš od hlíny
a voní po bylinách
jako bys přemýšlela
rukama přírody

v příručním batohu
máš prapodivné nástroje
které jsem nikdy předtím neviděl
a na mou otázku
proč nejsou běžné
odpovídáš
nedělej si starosti
to že tu ještě nejsou
neznamená že jednou nebudou
ideje také neexistují předem
ne proto
abychom mohli určit to
co je přirozené
ale protože přirozenosti
nelze klást žádné meze...