Lidská mysl

Pavučina utkaná
z tisíců vláken.
Hluboce rozsáhlá
rostoucí před zrakem.

Mozaika složená
z tisíců dílků.
Praskajíc za těžkých časů,
chce být víc slepená.

Pampeliška kouzelná
s tisíci hmýříček.
kapka slzy stéká
zpod víček.

Růže červená
s tisíci trny.
Zakopává na louce
o travnaté drny.

Složitá, jako nikdy dřív,
až takto může být.
Střípky mozaiky střídají
svoji barvu potají.

Kdy přijdou najevo trny,
kdy se objeví nevítané změny?
Neudává to jenom čas,
co je v nás...

Zmatenost střídá smutek,
kam zmizel dobrý skutek?
Prostě se sbalil a utek,
není tu ani ten zbytek.

Veselost střídá deprese,
kam nás náš osud ponese?
I takhle přemýšlí mysl
ztracená, hledá smysl.

Smysl hledá
a bude hledat dál.
Nevěří, že najde,
že k tomu dojde.

Složitost hraje
roli hlavní.
Lidská mysl dále zraje,
však není spoléhání.