Každou noc promlouvá k mým dveřím
a přesto vím, že pro mé uši není
to, co šeptá mezi vzdechy
světlušce chuti cigarety
se sklenkou laciného vína
smrti v ústrety
a pak couvá
znovu...
Někdy nás nejvíc děsí
to,že se málo bojíme
a někdy je tichá krása
víc než tisíc hlučných včel
Každou noc promlouvá k mým rtům
a přesto vím, že pro mé uši není
to, co skrývá políbení
kapka krve na límečku
něžný jas a krutý třpyt
zanechaná bez útěchy
vstříci smrti...
Znovu!
Rozhodně zaujala, zvlášť závěrečná strofa je fajn. ale chybí v ní písmenko, najdeš?
:-)
RM.
01.11.2013 00:09:11 | Robin Marnolli
Děkuji za upozornění :-) Písmenko bylo úspěšně vráceno tam, kam patří :-)
01.11.2013 15:53:41 | terezkys