Záblesky prachu ze střelnice,
rány a stopy drápů v kůži.
Jak kapky krve do kaluží,
jak mák z nezralé makovice,
jak trn co zranil vlastní růži
a utek někam do klokočí.
Nikdo mě nikdy nespočítá.
Nikdo mě nikdy neochočí.
Jsem zlatá žíla, dobře skrytá.
Do ticha stránky trilobita
hlasitě tiká
srdce lvice.
Forma by mohla být nápaditější, ale verše mají šmrnc a dynamiku...pěkný.
13.11.2013 19:07:52 | Robin Marnolli