Anotace: Původně jsem si chtěl jen tak pro sebe zkusit načrtnout něco laskavo-humorně parodického s použitím občas nadužívaných klišé. Múza se vzepřela a našeptala mi cosi úplně jiného. Já za to nemůžu, jen jsem zapisoval – nic adresného v tom ale není.
ZHRZENÁ
Ďábel ti ukousl špičku jazyka
zalyká se tvou krví
zatímco se mu snažíš nasadit
křídla motýlí
Nehty mu vyrýváš
své jméno do hýždí
Jeho dlaně mažou tvé oční stíny
prsty tvrdnou v sadu ostrých pastelek
jež pronikají tělem
až pod lebeční kost
Pak zanechá tě v noční samotě
pod deštěm výčitek
pršících z andělských úsměvů
tvého falešného já
Pokoušíš se nasadit si
aspoň ta bezprizorná křídla
V tu ránu jsi smrtihlavem
on je tvou lampou
kolem které umanutě kroužíš
abys popálená padala
vytrvale k jeho nohám
Tak dlouho
dokud ho bude bavit
tě odkopávat
Až mu nebudeš stát ani za to
napíšeš báseň
o prokletí trpitelky
Kolikátou už?
Praha, 14.11.2013
Josef, už mi tam schází jen "slzy na řasách" a "bosé nohy v trávě", a je tam snad všechno - od dlaní až po pastelky :) a na trpění se fakt nesmí zapomenout :D
14.11.2013 18:33:02 | Aťan
Aťane, dík za náměty, ještě se mi doufám sejdou, já si na ně včera založil už i excelovskou tabulku ;-)) Ale při psaní jsem nebyl u počítače a vymklo se mi to z rukou - múza mě obelstila a začala se bránit. Nicméně já jsem někdy jako buldog, když si něco vezmu do hlavy, tak to nejspíš ještě někdy zase zkusím, až bude potvůrka marnivá na táčkách někde hodně daleko :-D
14.11.2013 18:43:54 | Amonasr