Srdce schoval jsem do růží
lásku,co vykvetla v beztrném závětří
touhu,co koluje v řečišti pod kůží
divá zvěř ji v hlubině zavětří.
Srdce schoval jsem do stromu
do soustředných letokruhů věčnosti
to tušení,co odvrátí pohromu
pocity, co nesčítaj z vděčnosti.
Srdce schoval jsem do trávy
vlhký strach,co na slunci zasychá
nápoj z kuráže pije se na zdraví
otisk bytí vryje se do ticha.
Srdce schoval jsem do tebe
vtékající příchuť,co vším jemně proniká
vrstvu po vrstvě odkrývám pro sebe
smutek-ten našeptávač se slzami zaniká.
nazval bych to kuráží...
02.12.2013 00:57:07 | enigman
Díky za pomoc,ale to se mi moc nelíbí,je to jako název příliš úderný,
chtělo by to něco jemnějšího,ale teď fakt nemám inspiraci.
02.12.2013 19:28:19 | jitoush
co odhodlání...
03.12.2013 08:02:51 | enigman
Tak na to už bych přistoupila,tak děkuji za spolupráci.Až zase nebudu
schopná "odšťavnit" tu esenci,tak se zeptám/smích/.
03.12.2013 10:07:27 | jitoush
Dám ti dukát-...verše se mi líbí...ale...bez názvu?
...název tvoří polovinu básně...je to jakási indicie, kam se má čtenář svým myšlením ubírat...věnuj prosím názvu pozornost..je důležitý.
RM.
30.11.2013 21:01:39 | Robin Marnolli
Děkuji za komentář.Máš pravdu,jsem si vědoma,že mi názvy moc nejdou.
Vyjádřit tu esenci není zrovna jednoduché,ale beru na vědomí a budu
na tom pracovat.Díky Robine
30.11.2013 21:08:01 | jitoush