Jsem šťastna na světě...

Jsem šťastna na světě,
a když smutno je mi
propláču noc....
Přebrodím se závějemi do dalšího dne...

Kdo vlastně jsme,
odkud a kam míří naše kroky,
kdo odpočítává nám roky?
Kam vedou naše cesty,
kdo když je třeba nasadí nám záchranné vesty?

Co bude až opustíme tuto známou neznámou,
až naše oči zavřou se navždy,
až ocitneme se před branou?

Až zhasne svíce našeho jsoucna,
co bude do budoucna?
Je nějaké potom, nebo jen teď?
Řekne cosi, kdosi hleď!:

To jsou tvá příště,
to jsou tvá budoucna....

Hlas tvůj až uslyším půjdu,
bych mohla hold ti vzdát.
Mnohem víc odpovědí chtěla v životě bych znát,
však jedno již dnes vím:

Že život svůj
nevyměnila bych za žádný jiný...

Že záleží pouze na lidech samých,
zda milují, či bijí....

Že každý z nás má možnost volby,
a činí, tak jak činí...

Že jsem kdo jsem,
a žiji, tak jak žiji...