Řeka

mé hvězdy, ty co tiše září

jako utopené v černém kalamáři

řekněte mi přece

kudy se dá dojít k té magické řece?

 

té co teče prý skrz lidská srdce

ta co podobá se opravdové řece

místo vody sny v ní proplouvají

jako loďky pod měsícem v máji

 

ta co chráněna je magickými zdmi

ta co je ničí a přece všech

když o ní sním tak zdá se mi

že kolem jejích břehů roste hebký mech

 

hvězdy, nebuďte už tiché

zařte a zpívejte na cestu v mých tmách

a i když naděje jsou třebas liché

dovolte mi doufat a dál se ptát

 

kudy se jde k oné divukrásné řece?

 

já ptám se, prosím a stále doufám

že co hledám není ztraceno

 i když si někdy bezostyšně zoufám

že co hledám nemůže být spatřeno

 

hledám a čím dál více váhám

zda dál potácet se ještě mám 

když pravdu už přece dávno znám

 

ve svém vlastním srdci hledat mám