za pět minut patnáct

mám malou přihrádku v šuplíku
kde schovávám všechny dárky
které jsem si vyrobil jen tak pro sebe
abych nebyl sám
když jsou občas ty vánoce
a taky píšu básničky
abych poznal jestli ještě něco cítím
a jestli je možné věřit jen tak věřit a vědět
že když bude někdo zvonit nebude to už bubák
ale někdo kdo tam za dveřmi skutečně je

mám na stole připravené tablety
a ve sklenici vodu je v ní moucha
občas když nezlobím dají mi kartičku s obrázkem
stříhám si nehty na nohou nůžkami
ale na rukou to neumím
mám v posteli dva mravence krmím je kousky od večeře
a nahoře nad stromy za oknem se každou noc
otevírá nebe
aby mi řeklo
aby si ke mně sedlo
tiše promlouvalo
ale já
vůbec nevím o čem to kolem mně je

mám dvoje barevné ponožky od maminky
a občas mi sem přinesou čokoládu
a pomeranče někdy jsou lepší banány
mám takové pyžamo a na něm vláčky
mám obrovské oči a v nich vše co jsem kdy viděl
nechtěl jsem nikdy věci které jsem dostal
chtěl jsem jenom tak být
vůbec nevím kam jsem se dostal
ale jsem tady šťastný protože mám vše
co potřebuju
kartáček na zuby
starého plyšáka spím s ním když je hodně hladová tma
knížku o pěstování rajčat
a okno které vede do zahrady
nad stromy září lampy hvězd


připraven se topit
když všichni kolem plavou
jsem
vlastně
docela normální
spím ve dvou dokonalých světech a nevím ve kterém se mám probudit