Zeď

Zeď mezi námi

neprostupná

a nahoře střepy

a ostnatý drát.
Před pár lety

a není to dávno

byla proti mně

já ti chtěla pomoct.

Dnes ji stavím já

přikládám kameny

ať je silnější,

silnější,

ať nemůžeš za mnou,

už nikdy víc.

Zapojím ji do proudu

ať ti dá pecku

ať ti vyrazí dech

ať tvoje srdce pozná

tu bolest,

co jsi mi způsobila TY.

A já tě měla ráda...

Kdo pro tebe byl?
Vždycky.
Navěky?
Možná...

...kdybys nelámala

moje srdce tak,

jako suché větvičky,

na oheň pod kotlem.

TY a jen ty,

tak jsi byla spokojená,

že jen ty jsi byla

podstatná.

A co já?
Já chtěla tolik,

já jsem ti ublížila,

já jsem ti zničila život,

já... Já všechno.
Už dost.

Proto dneska stavím

tu zeď, Velkou Lenky Zeď.

Nepustí tě ke mně,

abys mi už nikdy

nemohla ublížit.

Protože to nejsem já

kdo tu je špatný.