MORITURI TE SALUTANT
MORITURI TE SALUTANT
Anotace: Tam, kde si nikdo hrůzy zabíjení neumí ani trošku představit, vcítit se do nich, je tak snadné jen tak pro zábavu stříkat krví a žonglovat utrhanými údy. V propojeném světě to ale leckde není hra a skutečné hrůzy jsou nám blíž, než si možná myslíme.
MORITURI TE SALUTANT
střílíš lidi – jen tak pro zábavu
jiným páráš břicha trháš střeva
sekáš ruce nebo rovnou hlavu
kol samý smích – nikomu to neva
čím víc krve bolesti a nářku
tím senzačnější báseň povídka
chroupáš chipsy v ruce třímáš flašku
autor zná vkus svého publika
pak náhle v jatka promění se zem
sténání poetů čtenářů křik
už není to bžunda – lechtivý sen
bolest a smrt trumfují pouhý zvyk
hrůza i beznaděj jsou teď pravé
když zmírá ti milenka či dítě
před chvílí rozesmáté a hravé
pak múza až zase navštíví tě
nikdy už nenapíšeš ni řádku
o smrti v mukách či zabíjení
k zábavě znuděných holobrádků
či tupým snobům jen ke žvanění
smrt byla ti druhým k uzemnění
teď sám vězíš jí hluboko v zadku
Praha, 8.4.2014
http://www.youtube.com/watch?v=7Zdrw6SKv_s
Komentáře (26)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Před chvílí jsem se zamýšlela v diskusi nad smrtí a teď narazím ve Tvé tvorbě zrovna na tohle... odpovídáš si, odpovídáš mně.
05.05.2014 20:55:05 | Pamína
To jsem, podobně jako aravara, právě taky reagoval na takové lehkovážné žonglování se smrtí jen pro efekt (aravara to nazývá "berličkou"), které jsem opakovaně zahlédl tady na Literu. Nějak to ve mně v tu chvíli vybublalo a já se s tím vyrovnal takto po svém :-D
06.05.2014 09:40:27 | Amonasr
ano jsou bolesti o kterých nelze psát...ale je darem, pokud jsou Komu dát...vzpomínám si, když jsme poprvé viděli v televizi válku v přímém přenosu. tenkrát jsem si říkala, to snad ani není možné, nač se člověk ještě bude dívat...jen dívat...děkuji za ni.z
10.04.2014 11:56:34 | zdenka
Ano, je zrůdné, že pro mainstreamová média jsou bolest a utrpení především vítané "reality show" bez jakékoliv opravdové empatie k postiženým a trpícím. Chovají se v podstatě jako mrchožrouti lačně vyhlížející svou kořist. Skutečná podstata a příčiny hrůz se tím paradoxně jen zakrývají a rozmělňují... Děkuji za zastavení i Tvá slova :-)
10.04.2014 12:06:18 | Amonasr
Komentář k anotaci: JO! Snad VITAM - MORITURI TE SALUTANT... ale to je prakticky totéž...
08.04.2014 22:37:09 | aravara
Díky za přitakání. Nejsem už dávno latiník a tak jsem si jen vypůjčil ten pozdrav v trošku provokativně poposunutém ironizujícím významu - ale i Tvá varianta vystihuje smysl textu, jen už takto ohýbat latinská slova neumím... :-)
08.04.2014 22:53:42 | Amonasr
To ani neber jako nějakou kritiku, mne když něco napadne, tak mám takovou radost, že to hned musím vyprdelit (:-D
09.04.2014 00:07:34 | aravara
Každý názor, nápad, námět, postřeh, upozornění vítám a snažím se je vnímat vždy pozitivně, od toho ty komentáře jsou a člověku to pokaždé něco dá. Zvlášť když to je od někoho, kdo umí a k tomu má zkušenosti a rozhled, jako Ty ;-)
09.04.2014 07:59:07 | Amonasr
...."rozhněvaný "muž...tepeš do toho,jen co je pravda,umíš do toho tepat...
zajímalo by mě,co bylo tou příslovečnou poslední kapkou.....
Když teče přemíra krve na filmovém plátně nebo v textu,když bují násilí
všeho druhu,tak si uvědomím,
že to vše je,byť se to někdy zlehčuje,odraz člověka v zrcadle bytí.Jsem
přesvědčená,že kdyby nastala mezní situace nebo kdyby něco "povolilo",
tak bychom se nestačili divit,čeho všeho by někteří byli schopni.Literární
výplody zkrvavené fantazie by se staly skutečností.A ten poslední verš,
to je ono.Kdyby se někdo,kdo se vyžívá ve virtuálním násilí octl ve
skutečné vřavě války nebo boje jakéhokoliv druhu,tak by už možná smýšlel
jinak.Promiň mi ten výraz,ale nejspíš by se posral strachy...Nestačí snad,že se ve světě stále dějí tak kruté věci,že nad tím rozum zůstává
stát?....Ji.
08.04.2014 21:33:13 | jitoush
:-D U psaní tachovýchto věcí ani nebývám tak rozhněvaný, jak to pak možná vypadá – píšu to sice srdcem, ale s docela chladnou hlavou, jen se to snažím podávat tak nějak bez obalu, „natvrdo“… V „tvorbě“ si myslím člověk nemá brát žádné servítky, na rozdíl od reálného života, kde to bez kompromisů nejde, alespoň tedy mně ne, to se přiznám bez mučení… :-D A tak spouštěčem ani nebyla přímo „poslední kapka“, jen jsem zase četl cosi tak bezstarostně krvavého tady na Literu a propojilo se mi to se širšími souvislostmi dnešní doby - přesně v tom duchu, jak to píšeš, takže dál už rozvádět netřeba… ;-)
Nebráním se různým interpretacím svých věcí, ale u Tebe mě vyloženě udivuje, jak dokážeš pokaždé vyhmátnout můj záměr, a svůj komentář jsi uzavřela pro mě dokonale, ten výraz je naprosto výstižný a přesně tohle vyznění jsem si přál… :-D
08.04.2014 22:43:31 | Amonasr
Už to prosakuje i k nám, ale moc něvěřím v nějakou brzkou změnu...pravda ale je, jak jsi trefně napsal, že dokud se to nepřihodí mně osobně, nemám zrcadlo reality a pro někoho, kdo věci zlehčuje může toto ještě větší šok.
08.04.2014 12:18:55 | Robin Marnolli
Já ty symptomy čtu Robine občas i tady na Literu – kolikrát v němém úžasu zírám, jak lehce a nezúčastněně se někdo dokáže brodit krví… Že zpovykaní pubescenti, zblblí z počítačových her, v sobě postupně ubíjejí (snad)vrozený soucit s živými bytostmi, to sice nemůžu akceptovat, ale umím si to zdůvodnit - od píšících autorů bych ale čekal schopnost empatie. Tam mě ta vnitřní otupělost k utrpení jako takovému pokaždé znovu nepříjemně překvapí. Ona všeobjímající a všudypřítomná „nesnesitelná lehkost bytí“ je mi čím dál protivnější… ;-)
08.04.2014 12:34:24 | Amonasr
To máš vlastně pravdu. Jsem docela zklamaný z toho, že snad 90% mladých autorů píší horory, vlkodlaky, potom scifi střílečky...přijde mi to takové jak jen další díly "populárních" filmů a her. nic vlastního prostě bez vlastní fantazie a navíc často bez jakékoliv hodnoty, co by si čtenář odnesl...
08.04.2014 14:21:50 | Robin Marnolli
Tyhle kategorie sice nejsou právě v epicentru mého zájmu, ale i ty se dají psát tak, aby v tom byl humanistický náboj či nějaký jiný étos – vnímám to přesvědčivě třeba u xoxoxo nebo u Anjesis, abych byl zcela konkrétní, ale i u některých jiných… Ale samozřejmě to mnohé může svádět i k té bezduché nápodobě bezduchých škvárů, kterých jsou plná kina a možná i videohry (to se jen dohaduju, žádnou jsem nikdy neviděl)… Ovšem ten otupělý cynismus proniká z mediálního a virtuálního světa i do jiných kategorií, tomu se bohužel s pokračujícím civilizačním duchovním úpadkem zabránit nedá, to vyřeší teprve až budoucí katarze… Ale to neznamená, že k tomu chci jen trpně přihlížet, i předem prohrané snažení má svůj smysl… :-D
08.04.2014 14:52:14 | Amonasr
Nemám ráda takové hry a kdo ví, jestli pak dotyčný, obluzen hrou plnou násilí, rozezná realitu...někdy se mi zdá že těžko!
08.04.2014 11:32:53 | básněnka
Naprosto souhlasím a myslím, že například ty časté děsivé masakry v amerických (a nejen tam) školách, jsou do značné míry i důsledkem této pokleslé popkultury (včetně různých počítačových her) a ztráty schopnosti mnohých rozlišovat mezi virtuální a opravdovou realitou... Inu, kdo s čím zachází, tím také schází... Bohužel...
08.04.2014 11:39:03 | Amonasr
Vím, že když někdo něco tak hrozného zažije, obyčejně o tom vůbec nemluví. Myslím, že proto, že je těžké to už jen vyslovit. Moje babička, mámina máma, za druhé světové války přišla o pětiletého chlapce, mého strýce. Opilý ruský důstojník do něho nacouval armádním džípem. Potom její starší syn utekl do Kanady, pro ni další rána. Nikdy o ničem z toho nemluvila a neuměla mluvit ani s námi dětmi, se mnou a mým bratrem. Nebyla to taková ta příkladná hodná babička. Často na nás křičela a sem tam jsme i pořádně schytali. Vzácně si se mnou sedla, se starými pohádkovými leporely a jen mlčky obracela stránky, nebo mě vzala na procházku. Já jsem ji ale měla moc ráda. Protože jsem věděla co se jí stalo, a protože jsem věděla, že uvnitř zlá není. Pokusme se nedělat ze života frašku a dívejme se kolem sebe, abychom právě takové lidi nepřehlédli.
08.04.2014 11:14:34 | Tichá meluzína
Děkuju Blanko za empatické vnímání napsaného, což u Tebe ani jinak být nemůže, a každý, na koho podobně reaguješ, to může jen s povděkem ocenit. Tvé asociace v komentářích vždycky příznačně dokreslí a rozvinou smysl dílka. Sám nejsem příznivcem falešného patosu (je falešný vždy), toho máme kolem sebe víc než dost, ale té přihlouplé frašky, která je možná často zoufalou reakcí na něj, bohužel taky… Skutečný život a smrt se odehrávají mimo tyto vratké mantinely…
08.04.2014 11:31:09 | Amonasr