Snění..

 

Proč se zády osud obrací?

k mým vytouženým oblakům

A i bez hlasitých ovací,

svým nechává mě přízrakům.

 

Jen tak, napospas a všemu,

tam za hranicí myšlenky,

kde vládnou strachu mému

i hrůzostrašné pomněnky.

 

Tam bílá v černou přechází,

křičel jsem a slyšel hluše.

Kde příkré srázy nacházím,

ve strachu a zbaven duše.

 

Bojím se i spánku v noci,

kdy ráno má být svobodou.

A uvězněný v temné kleci,

kde lepší zítřky nebudou...

 

A přijde noc a temno zase,

kde sny se v život promění.

a uvězněný v prošlém čase,

... opět se nic nezmění.