Dneska jsem čekala
až mi zavoláš.
Pak mi došlo
že z nebe se volat
nedá.
Čekala jsem
že se mi místo čísel na displeji
objeví tvoje fotka.
A při zvednutí hovoru se rozbrečím.
Ale hovor z nebe se prostě zvednout nemůže...
Pořád mám datum tvojí smrti vyrytý do kůže.
Už nevěřím
že to takhle mělo bejt.
Dneska jsem zase
o rok starší.
A přitom mi pořád přijde strašně nerozumný
Že volaný účastník je dočasně nedostupný.
chápu...já jsem držel v dlaních urnu své ženy a pořád mi to nešlo do hlavy...
Byl jsem blízko tvého ramene
U tvého dechu
Který se stal mým vlastním
Tvé srdce přestalo bít
Bůhví proč moje ještě bije
21.04.2014 09:31:13 | Jort
Eliško, napsala jsi to moc hezky.
Lidé, co milujeme, chybějí nejvíce,
...a některé situace už nejsou stejné.
Byť zdály se dřív obyčejné,
jak padal déšť, omyl ostré hrany,
a ve vzpomínkách drahokamy
jsou,
ty s tebou dále zůstanou.
21.04.2014 08:18:19 | Robin Marnolli
připomněla jsi mi mimo jiné jednoho modráska.. Bíšu,, pořád mám jeho telefon v paměti a písu mu smsky a není to tak dlouho jsem slyšela volaný účastník je nedostupný..a tak jsem mu jen zašeptala, že je tu ve mně... a jak moc ho mám ráda... uslyšel...
21.04.2014 00:17:12 | zelená víla
Ale co když mě neuslyší?
21.04.2014 00:28:01 | Elisa K.
ti co jsme měli rádi slyší... těm ostatním je to fuk :-))
a cítíš to, že to ví, cítíš to proto, že to vždy věděl... ale třeba mě právě teď přinutíš mu zavolat a to volané číslo bude pořád nedostupné, ale vím, že on to vždy věděl.. a víš co z toho plyne, říkat to mám ráda -- kdykoli...
21.04.2014 00:34:12 | zelená víla
Čas leccos rovná,
byť nezdá se to zrovna...
Věřit, žít, mít v žití cíl
a to cenné, cos jala od milovaného člověka
v mysli chránit, velebit!
20.04.2014 22:52:05 | kudlankaW