Rozloučení

Veterino, školo moje,

byla jsi jediným snem,

teď Ti musím sbohem dáti,

nechť je snu jen lehká zem...

 

Krásná, ale příliš těžká,

bolí, že Tě musím ztratit,

vím ale, že nešlo by to,

ani mít moc čas zpět vrátit...

 

Děkuji Ti za zážitky,

za vše, cos mě naučila,

zůstane to ve mně navždy,

jediné, co jsem fakt chtěla...

 

Leckdo mě teď odsuzuje,

"doktorkou jsi mohla být",

šanci využít jsem chtěla,

to tu nestačí, to "chtít"...

 

Co mě na tom nejvíc mrzí?

Je to k pláči, nebo k zlosti,

to, že nezískám už žádné

co jsem chtěla vědomosti...

 

Hodně věcí bylo dobrých,

hodně věcí bylo zlých,

a teď čas je rozloučit se,

jak když zjara taje sníh...

 

Sbohem, nebo nashledanou,

třeba v příštím životě,

krásná moje veterino,

přece jenom zvládnu Tě...

 

Je mi líto, promiň, mami,

že to teď tak nebude,

pro mne zkoušku připravil jsi,

a nevím proč, Osude...

 

Naposledy, opravdu už,

jít musím pryč těmi vrátky,

děkuji Ti - za tu radost,

za bolest a za poznatky...

 

Pa... <3