DOZNÍVÁNÍ
DOZNÍVÁNÍ
Anotace: Inspiroval mě pocit doznívajícího ticha po přečtení Pamíniny básně „Co zbylo od loňska“ a následná asociace, která tu mou ozvěnu už poposunula alegoricky poněkud jinam...
DOZNÍVÁNÍ
tón ještě nedozněl
dychtivé ruce už plácají
do toho hlasité
nedočkavé bravo
(jistě zasloužené)
proč však přehlušit chtějí
ty tiché závěrečné tečky
jež všemu teprve
dávají konečný smysl
kdy posluchač s tvůrcem
úlevně i spiklenecky
třebas přes věky
na sebe mrknou
za přítomnosti boha
teprve v tom vrcholném okamžiku
kdy hudba usedá na místo
v duši
teprve po procitnutí ze sna
kdy pieta i triumf polaská
se vítězný pokřik možná sluší
proč zní mi potlesk
tak falešně
když křičí to své JÁ
bez pokory
bez souznění
BEZBOLESTNĚ
kdo nařval naši dobu
že i před plakáty zacpávám si uši...
Praha, 3.5.2014
http://www.youtube.com/watch?v=0yJqQeBPp6w
Komentáře (27)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Ufff.. Ksem tak ráda, že v tom nejsem sama. :) Už jsem si připadala trochu divně.:) Dnešní doba je hrozně uspěchaná. Škoda. Protože ten nával emocí, třeba po nějakém konzertu je nejlepší do sebe nejdříve vstřebat a pak i ten potlesk je silnější a déle trvá. Jinak, moc pěkně jsi to napsal. A už nevím, co dál psát, protože všichni řekli to, co bych v podstatě napsala i já. Kdybych měla klobouk, tak před tebou smeknu. Takže "jako že" mám klobouk.....Smekám..:)
04.05.2014 13:23:03 | Lady_Mucik01
Tak to je moc fajn, že tenhle klub je mnohem větší, než jsem si původně myslel ;-) Díky :-)
04.05.2014 13:34:09 | Amonasr
...Krásně si to vystihl....mnohokráte,když jsem byla na koncertě, jsem
po každém jednotlivém kousku prahla po doznívání,po tichu,po dosednutí
aspoň drobném.Vypadala jsem jako exot,když jsem hned neplácala ručičkama...
A vždy jsem si uvědomila ,jak se tím vším veškerá energie,která byla
vnesena muzikou do prostoru někam nenávratně ztrácí utleskána k smrti.
Odevzdaně jsem to vnímala a chtěla jsem to vrátit zpátky a někdy se
mi chtělo křičet...prosím vychutnejte si to,nechte se tím prostoupit....Ji.
04.05.2014 00:12:19 | jitoush
Tos mi, Jitko, udělala radost, že je nás víc, kteří to takto vnímáme, moc hezky a sugestivně jsi ty pocity popsala, děkuji :-) Stává se to stále řidčeji, že sál zůstane chvíli v transu z účinku skladby či představení a aplauduje až poté, co se vzpamatuje. To se pak ten dojem opravdu ještě znásobí a hlavně prohloubí. Bohužel, zjevně klesající kulturní úroveň národa a akcelerující zpovrchnění jakýchkoliv prožitků podporované i rostoucím zaneřáděním mediálního prostoru nejrůznějšími nařvanými neumětely zatím příliš důvodů k optimismu nedávají. Ovšem zanikající civilizace se koneckonců ani jinak projevovat nemůže, takže to beru z většího nadhledu a těším se už na tu příští, snad mě nezklame... :-D
04.05.2014 07:01:57 | Amonasr
....tak to se budu těšit taktéž.....a věř mi,že ,ač to tak někdy nevypadá,
je lidí,kteří nejsou úplně zanořeni v hlavním proudu jen materiální existence
docela dost..../úsměv/.Ji.
04.05.2014 19:44:59 | jitoush
Musel jsem si ji dát dvakrát, abych o nepřišel o některé kamínky.
Pěkně.
03.05.2014 22:27:56 | Robin Marnolli
Čím dál v básni postupuji, tím víc jedovatě mi to zní. (: Nevím, jak bych ji měl popsat, ale je to další z Tvých básní, kterou jsem si zamiloval.
Už můžu? Ještě vydržím..... TEĎ! S pokorou a se souzněním Ti tleskám! (:
A odkaz drží takřka psychedelický klip ;)
03.05.2014 20:46:19 | Lucid Alien Jeer
Bezvadně ses, Juliene, rozepsal, to mi dělá radost... ;-) Tak Ti prozradím, že ten aforismus na konci jsem měl schovaný pro nějakou příležitost už řadu měsíců a jen jsem k němu dnes vlastně napsal takovou předmluvu, když jsem už měl žízeň po Literu a dostal nezvládnutelnou chuť zase něco zavěsit :-) A díky za to chvilkové ticho :-D ;-)
No a vlastně i ten klip je můj oblíbený právě tím, jak jsi to přesně vystihl. A především samotnou Editou Gruberovou, kterou jsem ještě s jedním kamarádem potkal na začátku devadesátých let náhodně na ulici v Mnichově, aniž bych tenkrát tušil, kdo to je, a když se ten mladý operní sborista z ND celý rozklepal, že vidí naživo jednu z nejslavnějších světových sopranistek, tak jsem ji oslovil a ona se s ním bez zaváhání nechala vyfotit a byla strašně sympatická, bezprostřední a milá. Pak jsem byl dvakrát na jejích recitálech v Praze a vzhlížím k ní s velkým obdivem, dodnes neztratila nic ze svého vrcholného umění. Když zpívala Schubertovu píseň o matce, tak se mi draly i slzy do očí. Škoda, že jsem tu píseň v jejím podání na youtube nenašel... :-)
03.05.2014 21:09:29 | Amonasr
Souhlasím, Amonastře, neumíme už prožívat katarzi - očištění. Antičtí dramatici ji měli jako jeden z opěrných, nezastupitelných bodů díla, dneska se to už nenosí, kampak na nás Aristoteles. Prolínání, přebíjení, matení. Čím hlasitěji, tím lépe, jinak by mohlo být slyšet někoho jiného... ještě nedávno se na Vltavě četla bible a bylo režisérem Melčem předepsáno, že před a po skončení čtení se musí nechat tři vteřiny ticha. V rádiu neuvěřitelná doba. Nikdo z hlasatelů to nechtěl dodržovat...a šlo jenom o ticho. Neumím odpovědět na otázku, kdo nařval naši dobu, je jen na nás, abychom ticho znovu objevili a docenili, očistili... Tvoje básnička tomu jde úžasně vstříc, má sdělnost, poetiku, tah na bránu. Ty zkrátka nezklameš :-)
03.05.2014 18:23:19 | Pamína
A Ty, Pamíno, nezklameš ve způsobu vnímání žádného (nejen) mého textu :-) Mám radost, jak jsi to podařeně vystihla a i pro mě zajímavě podtrhla a nasvítila ono nezbytné ticho, bez něhož je jakýkoliv zvuk (obrazně řečeno) neúplný... Děkuji :-)
03.05.2014 19:26:41 | Amonasr
zrovna jsem četla ještě jednou báseň od Pamíny...je skvělá ...i ta tvoje...
díky za takové básníky:-)
03.05.2014 17:22:08 | básněnka
Totéž ovšem mohu adresovat i Tobě - děkuji... ;-)
03.05.2014 17:28:33 | Amonasr