O- d- P- O- J- E- N- I-

Tmavovlásce se dnes bělá
nota na níž červeň chtěla
Kolik má tep decibel
aby neznal deky běl

Vlaštovce i kousek štěstí
poslední šíp
na pelesti
nebo smůla jako nula
co se v terči posunula
čeká
že ji sevřu v pěsti?


Zestárneme

každý jinde

v jitřní mlze mizí ptáci
a slunce co možná vyjde

nezmění noc v konstelaci

Ztišili jsme
že nám chladí
melodii májem střelenou
a petrklíčem zamkli zimu
ať sněženky vyblednou

Nakonec
bylo fajn vědět
co bych všechno rozstřílel...

spřízněnou duši
inspiraci
vděčnou za tu živou šanci
po měsíci proč vést válku
oporu když na studánku
roní růží abys šel
kam čaroděj nechodí

po moři
přes brody
a rybičko u lodi

splním tvoje přání
než se rozední
slyšíš?
vlnkohraní?

ale kdo by ticho s ženou
s tebou vydržel?

Proto jsi dal srdce zbrani?

Duše kuše
celá žena
moje milá namířená

Po kůře ve věku stromu
ať v modrý stín vlasů tonu
maskován od listí
Kéž ráno očistí?


Odplula
a já nevrátil se domů
ani v deky běl

Dávala příliš najevo
že čeká..

práh srdečnosti


Za mříží jsme
každý jinde
v jitřní mlze mizí ptáci
a slunce co možná vyjde
nezmění noc v konstelaci

Zeslábli jsme
jako voda
jako déšť co sedí v mracích
možná je to lásko škoda
když ta shoda
stále vrací..