Kamarádce

Ohlížím se za svoje kroky

do prachu obyčejných dní

a hledám, jestli nezahlédnu

vzpomínku nebo nápovědu:

Kde a kdy tě hledat?

Kde teď asi jsi?

 

Ani už nepočítám dny.

 

Krok a běh, pak tanec na špičkách

všechno tak utíká... nedohlédnu.

A přece,

až se odvážím postavit čelem

na svou vlastní cestu,

Světlo,

jsi tam.

 

Stojíš přede mnou,

tatáž samozřejmost.

Já ještě neznám slova,

ale moje duše už dávno všechno ví.

 

Cesty se nesetkaly.

Jdeme - jako ruku v ruce -

duše v duši

po všech cestách.