Wooden overcoat
Wooden overcoat
Anotace: -
Rušení touhou vířící vody
Kdy všechny sny i touhy opadly jako strach nebo velká vlna
A moje nahé tělo zářilo do noci svým vlastním slaným třpytem
Svět se stával skutečností
Chlad přicházel z netušených míst uprostřed objetí
Ruce hořely palčivým chtěním po vlastnictví v řetězech
Vrabci pískali ódu na život
Vstříc ocelovému ránu nad hladinou
Dva krásní lidé s vyhlídkou lásky na věčnosti
S puškou vystrčenou z posedu mířící do dálky
Kdysi jsem věděla co vím i teď
Nevzdávat se nekrást
Každá truhla si totiž najde svého mrtvého muže
Překryje mu pusu hlínou
A udusí k zapomnění
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Náročná na zpracování... tu pušku moc nechápu. ALe nevadí, nemusím rozumět všemu :)
20.06.2014 14:02:04 | Hesiona-Essylt
víš, když člověk nevěří na život, tak může o něm prorýmovat celou básnickou sbírku, ale na konci bude stejně smrt, každý vynáší na světlo ze svého pokladu, to co má uvnitř "naspořeno". Takových básní je tady spousta, doufám, že se tématika změní a percentuálně "zvrátí" skóre k lepšímu. Je tolik hodnotných tém, nejenom láska...
ešte musím napsat, že tohle nebyl klasický příklad, je celkem dobrá, možná i výborná, nevím, nejsem kritik od fochu, jenom že se svým ukončením tahle báseň řadí do toho proudu, o kterém jsem psal.
20.06.2014 15:26:40 | jenmravenec
normálně nevysvětluju, jak které myšlenky plynou a čeho se týkají, ale o smrti tohle vážně není. Spíš se dobírám k udušení svých myšlenek, tužeb, chtění, slov, které už stejně nic neznamenají. Jen planost.
Moje lásky bývají románové, klasické a chladné jako země za polárním kruhem.
21.06.2014 22:48:36 | její alter ego