ŽALŮV YARD

(část života,
kdy psi štěkají na vlaky)


Dělí nás koleje
Vzdálenosti pravd

Těžkej vagon

Budem tu do vánoc
a mraky taky

Suma sumárum
nic moc

Pro kapky deště na oknech
ve vlasech dívčí taft?

:

Rád
bys
hrál s jinou
že plakala pro závěje
ale na perónu polibky nemají křídla
kousala si ret
možná teď má
zazdí aft

Tož hochu
s brandy je zalejem
až dojedem...

To znám

chtěl bys být
vítr ženoucí stopu lží
nebo aspoň severák
když urousaná černovláska utíká ti bosá po chodnících

Později se blíží
rozmáčenou vzpomínkou
po níž suneš plamínky ukryté ve psí známce ztracené v desetnících

platit za zimy
nebo vepsat ve sníh báseň beze svědomí

složit ji

jako uhlí
abychom tu s tebou nevytuhly

dost si jih měl rád


Nemává ti láskou na poslední vlak
Jen nastup
sedni si tu ke mně

Taky jsem počítal pražce se psem
Můj pes byl mi
věrný
věrný
věrný

rok co rok
šli jsme

žalův yard

.

Brrrrr, pspsps volno?

Co se klepeš mladej?
Nepřišla
tak sedej!

Změřen psím pohledem..
Stačilo by i jedno oko

zoufalec
co si hraje na básníka
melancholik

Teď sem hodí bágl
a půjde ven
kdybys náhodou přece jen
se usmála
že v mládí lístků zelených
raduje se slunce

po duze
po přeháňce
modrý lad
začíná tichounce listovat

vidíš ho

začíná litovat
dokázal ve trávě
golfistku patovat

V máji moře květů opadalo..i na horách..
kam se dívá kříž

víš milá již
pěstujeme spolu marihuanu
proto se k tobě do jamky hned tak nedostanu
a vůbec
bylo to přece na hřišti
a já už číhám na příští

.

Jo hochu..
Jiná tvému žalu přijde naslouchat
rosám ze stébel asi
je to málo

s kopretinou
v noci
o vesmíru
k náušnicím s vůní karibiku
prošeptávat se už jen ze zvyku
jazykem si ji osahat

...od těch časů nechodíš s holkou do zahrad

neznáš cit a jsi šedý jak hliníkový plech na pivo
po sexu
míváš chuť na palačinky

v očích beton
totéž kdesi v hrudi

pleskne kusem masa cizinku po zadnici
vidina další šlehačky

bude boží jako čerstvé zboží
lákající
v bílých podkolenkách školačky
dostaneš i bodík
za černovlasý culík

vnitřní budík
neštěká
nenaskočí

na vzdálenost 0.9144m
přesně!

Vlak ujel
Srdce nepřijelo
Mazej domů
Alou!
a nekaboň se pořád když je neveselo...

Ó..miláčku...ahoj
A za rohem sbohem;

:

Otočila se ke mně s řasami jako noční moře

„A na co tu čekáte?“

„ále..“ mávl jsem rukou

na uhlí

další vlak se rozjel

„jste celá prochladlá..tu máte kabát..“

„Nekouše..?“

„vojenskej nebo já?...“ vycenil jsem torza svých zubů

udělala krok dozadu a škobrtla
ještě jsem ji chytil nad vyčnívajícími rezatými šrouby teď
zblízka měla oči plné světle modrých jezer
v nichž se zračila otázka - Kdo Vám to udělal..?

„na tom nezáleží..slečno..všichni na tomhle nádraží jsme v nějaký válce..
co kabát…“

„Je mi velký… pane…“

„..říkejte mi jak chcete..“

…

„…Myslíte na toho vašeho sebevraha?“

„jestli je či není první?...

Vidíte..tamhle ve stráni..spí můj pes..

a váš mladík...?
zdržel jsem ho o žalův yard
šel na uhlí..
ví že tady je můj čas..moje místo..rozumíte..slečno...“

„Půjdeme..?“

„Ne..jděte..nebo blbin už nenechá
a pozor na 0.9144m..“

(Sbohem Žale
Jdu to pro tebe vyhrát
doufal jsem že se neohlédnou)