Smuteční průvody
odpolední mrholení bodá
do kůže a dál
do kostí a svaloviny.
Dáma v černém
se usměje parodií úsměvu
a s přáním neupřímné soustrasti
stiskne ruku špinavou od krve a hlíny
protože prý trhala růže na hroby.
Jak smutné, že?
štká klavír plačící pro shořelé noty
v dávno zavřeném baru.
Smuteční slza vytetovaná
v rámci sebetrýznění
ticho
a za okny odpolední mrholení.
sebetrýzeň je na houby..sakra to totiž bolí, ta cesta do osobního peklíčka
09.08.2014 21:40:25 | básněnka
Tahle se mi od tebe líbí zatím asi nejvíce :)
09.08.2014 21:08:09 | Benátčan
Krásná báseň doplněná skvělou hudbou. I takhle parádně se dá psát v pošmourném dni. Bezva Eliško. :O)
09.08.2014 20:02:24 | Tichá meluzína
Jééé, ahoj Meluzínko, tebe jsem tu dlouho neviděla :) Děkuju :)
09.08.2014 20:04:38 | Elisa K.
No měsíc jsme se s rodinkou potulovali po světě. Už jsme tu dovolenou potřebovali. Profrčela, ale rychlostí blesku a jsme zase v pracovním. Člověk se ani nestačí aklimatizovat. Škoda, že to nejde na dýl. :O)
09.08.2014 20:17:44 | Tichá meluzína
I po dlažbě smutku se někdy mysl musí projít, aby zůstala celá... Taková procházka očišťuje, zvlášť když je v podobném provedení :-)
09.08.2014 13:15:51 | Amonasr
A opravdu se to musí? Není nějaká cestička vedle, že by to mysl obešla? Ale tak když říkáš, že to očišťuje... Budu Ti věřit :) A děkuju :)
09.08.2014 18:59:25 | Elisa K.
Dobrý, Elis, pro mě má tahle skvělou atmosféru a zdá se mi taková nějaká jiná než obvykle. Moc se mi líbí...
09.08.2014 12:41:56 | iluzionistka