Podívejte, kvete mák,
ráno rosu chytá a pak
v půldne se v slunci zračí,
a opadá jak pírka ptačí.
Tu panenka vyšla ze vsi,
a najednou povzdechla si
nad jemnou sukní makovou,
že chtěla by mít takovou.
Když pak domů vrátila se,
povídala nejprv chase,
že krejčíkovi zadá úkol,
by měla pak co žádná vůkol.
Běžela pak za krejčíkem,
ten změřil si ji bystrým okem,
pak ukázal jí krásných látek
na všední dny i na svátek.
však panenka pošetilá
jemnější by látku chtěla,
křehkou jako máku lístek,
přec krásná je jak onen kvítek.
Odvětil jí krejčík mile,
nechť přinese mu květy z pole,
by ušil přímo z jejich plátků,
co panenka žádá k svátku.
Běžela tedy v pole zpátky,
by otrhala všechny máky
a za hodinku jednu pouhou
třásla se na sukni dlouhou.
Krejčík však jen hlavou potřás'
nad chuchvalcem z polních krás:
"Stejně jak ty květy rudé
zvadlo i tvé srdce chudé."