Ten pán bůhvíproč zmizel

Zaťukal deštníkem na okno z rezedy

pán trochu zapomenutý časem

Strop se vybílí, muškáty zvadnou

a zbyde nám jen slzavý podzim.

Procházeje kolem domů, dlouho samotných

hvízdal si tiše starou melodii

možná plul od představy k představě

tak neurčitě jako dešťové kapky v poli.

Zamával z peronů ranního nádraží

únavou skleslého denním loučením

a řekl nám: "Odcházím, odcházím do nikam

Tak čekejte, jestli se nevrátím..."

Zaťukal deštníkem na vrata s koukolem

pán trochu opomenutý dnešním podzimem

Až ho Tam potkáte, ptejte se na život

On je Život a rád vám odpoví.