Vždycky když mlha zasype stromům stíny a z letních básní zmizí rýmy,
začne mě pálit na duši a v krku.
Už tolik zim Tě prosívám a nosím vlnu beránčí,
ať upleteš jim papučky, ať léto ještě vystačí.
Vždycky když mlha zasype stromům stíny a není vidět do tváří,
smutnou si zpívám píseň, myslívám na stáří.
V podzimní mlze mívam a Bůh mně svědkem na věky,
otázky neúctivé, co kladu stromům bezděky.
Proč mlhy vždycky zasypou to léto krásné, modravé?
Proč zima schová pod sněhem zelené lístky lipové?