ROZPUŠTĚNÝ SPLÍN
ROZPUŠTĚNÝ SPLÍN
ROZPUŠTĚNÝ SPLÍN
nekonečno v nás
každou vteřinou
jsme tisíckrát jiní
stále v nás gumuje čas
co nakreslí na sklo
vzápětí hned maže
film s neznámou stopáží
okénka celuloidu
klikou roztáčí
záhadný promítač
kdo ví
či snad tuší
jak tlustá je cívka
než rozsvítí se
okénko poslední
ostrý svit
projekční lampy
donutí přimhouřit oči
diváky v sále
pokud v něm
někdo zbyl
i v prázdném hledišti
je konec jen konec
nikoliv však
cíl
na staré filmy
v archivech
sedá věčný prach
jiné shoří
ty šťastné
se rozplynou
v pórech kolemjdoucích
nenápadně
jak homeopatický lék
světélkují ve snech
podobné zaniklým hvězdám
za venkovských nocí
vonících
čistým povětřím
vyvolávají touhy snílků
hvězdoplavců
i smutek teskně hladivý
vkrádající se
z nekonečných dálek
v pramenech potlačených slz
rozpuštěný splín
Praha, 25.9.2014
https://www.youtube.com/watch?v=dQrC0mSRNUk
Komentáře (28)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
splín je nejspíš jen na podzim...zima nás naučí přežívat a dívat se zase jinýma očima na nadcházející jaro...
07.10.2014 17:11:11 | básněnka
Ve mně je splín rozpuštěný celoročně. Ale na podzim je ho fakt o dost víc, než třeba v rozmarném létě :-D
07.10.2014 20:30:43 | Amonasr
Ty chlape jeden, ty to prostě umíš!
26.09.2014 10:04:05 | Johny65
Moci být ve společnosti Vaší je povznášející děkuji, nejen za moudrost v díle ale i v komentářích.
25.09.2014 23:35:33 | Malá mořská víla
Až se červenám... Děkuji a moc si toho vážím, i mně je ve zdejší společnosti dobře :-)
26.09.2014 09:45:28 | Amonasr
To už je podruhé co se červenáš Josefe.
Mě tvoje básně snadno dostanou.
Co si s tím počít mám?
Upřímnou zprávu dám,
těm co
upřímností svou
oplatí drzost mou.
26.09.2014 11:40:06 | Malá mořská víla
.....ten náš film nemusí být zrovna trhák....stačí,když to bude poctivá
filmařina s dějem,který nenudí......Ji.Krásné verše,milý Pepo.
25.09.2014 20:43:24 | jitoush
Stará kina mám moc ráda a nejvíc ta venkovská, kdy se promítalo jen tak z maringotky a kolem světla z projekčního přístroje se do letní noci rojily světlušky. V úžase jsme sledovali všechny díly Vinetoua, nebo Indiana Jonese a sem tam rozbili napjatou atmosféru tím, že jsme na promítací plátno dělali rukama stínové zajíčky, nebo jsme skočili do děje svým stínem celí. Nejlíp, když to bylo zrovna nejnapínavější. "Co děláááš! Zmizniii! Nech toho nebo tě přerazim!" :O) Krásně jsi to napsal Pepo. Ta tak sedla, že jsem si ji musela uložit. :O)
25.09.2014 18:11:35 | Tichá meluzína
No jo, tohle ti ještě mladší už nezažijí /divím se, že Ty ještě jo :-D /, multikina už tu atmosféru nemají. Raději si ale připadám jako film na celuloidu, než nějaký digitál – o tom by se mi blbě psaly metafory, to už budou lépe zvládat zase ti mladší :-D Mám radost, Blanko, že to na Tebe takto dýchlo, díky :-)
25.09.2014 18:59:48 | Amonasr
i v prázdném hledišti...je konec jen konec...nikoliv však cíl...děkuji...moc se mi líbí...úsměv...z
25.09.2014 15:57:35 | zdenka
Krásná a přidávám se k ostatním, máš bohaté vnitřní světy, Josefe, a jsem velmi rád, že je mohu pročítat, zde bez zádsahu gumy, ale jak píše život a jak ho žiješ.
25.09.2014 13:12:27 | Akrij8
Díky Jirko, nechtěl bych ale poměřovat bohatost svých vnitřních světů s Tvou či ostatních ctěných komentátorů zde - určitě bych nevyhrál, byl bych rád alespoň za plichtu :-D
25.09.2014 14:34:56 | Amonasr
Bojím se, aby ze mně čas nevygumoval něco podstatného, zásadního... zatím gumuje úspěšně anglická slovíčka :-)
A když jsou dva lidi spolu a čas v nich gumuje, jak to může dopadnout? Nejsou to po třiceti leteh úplně cizí lidé?
(Rovněž obdivuji rozsah Tvých pocitových světů. Frr to vyjádřil moc pěkně :-)
25.09.2014 13:00:14 | Pamína
Drahá Pamíno, čas myslím jednou rukou kreslí a druhou zároveň maže - rychlejší bývá asi ta zrovna méně unavená... :-D Po třiceti letech už jsme, řekl bych, docela cizí i sami sobě (jenom všechny buňky v těle se nám vymění během pouhých sedmi až deseti let...). Takže je asi i na nás, jestli k těm druhým vyšlapáváme dnes a denně nové cestičky (a oni k nám) nebo jestli se navzájem odcizujeme. Ale hodně je asi taky vis maior a je na nás, jak to dokážeme přijmout a zpracovat, i s ohledem na ty druhé. Ale tu cestu bychom zřejmě měli vyšlapávat nepřetržitě i sami k sobě, abychom se neodcizili i sobě, to je pak teprve průšvih... ;-) Ovšem tohle všechno stejně víš líp, než já, tak jsme si to řečnickou odpovědí na Tvou řečnickou otázku jen pro sebe a pro jiné zvídavce zopakovali – opakování neškodí, nakonec je to prý matka moudrosti (i když matka středního rodu, jestli to není tedy spíš nějaký hermafrodit – otec a matka zároveň...?) ;-)) Díky za milé zastavení :-)
25.09.2014 14:33:39 | Amonasr
Ach... děkuju, Milý Amonasře. Bylo to nádherné opáčko, které vyzvedlo na světlo dávno zasuté zkušenosti, sny i plány.
Tady na Literu není jediný den, kdy bych se někam neposunula nebo nezamyslela nad něčím novým a neotřelým. Děkuji za zamyšlení.
25.09.2014 19:07:51 | Pamína