SLEVY
SLEVY
SLEVY
uměl se narodit
od mala jen okolo něj
se točí svět
dup
nejlepší hračka
dup
suprové džíny
dup
závodní kolo
dup
dup
dup
motorky auťáky slečny
seznam prakticky
nekonečný
vše je samozřejmé
jako voda či vzduch
neví nic o výprasku
dostane vše
co má pro něj cenu
co zdarma je
se nepočítá
to nebere
ani rodičovskou lásku
netuší
co je
ani jak se splácí
dluh
umí jen rozkazovat
všechny má na provázku
to hlavní
ale neví
že stěží
někdy potká štěstí
to pravé
obyčejné
jež se nekupuje
není v akcích k mání
a nejsou na ně
slevy
Praha, 8.10.2014
https://www.youtube.com/watch?v=N2xO_FWR1z8
Komentáře (38)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
myslím že věci nejsou všechno, kdyby všechno byly, kam bychom lásku lili?
12.10.2014 12:06:29 | básněnka
Prokrastinace přináší ovoce. :-) Skvěle vystižený...namyšlený prázdný "parchantík", co si ničeho neváží...takoví jsou k politování,nechápou nikdy jak jsou "blbí" a o co přichází... bohužel jich člověk potkává až moc...
09.10.2014 18:23:15 | bogen
Dík za srozumění :-) Tak ať se Ti vyhnou aspoň tady ;-))
09.10.2014 19:08:14 | Amonasr
...se nevyhneš! "profackať treba" jak říká jedna známá ze Slovenska... :-)
09.10.2014 19:13:30 | bogen
Tak to je dobře, že jsi připraven ;-) Já jsem zastáncem hesla "na hrubý pytel, hrubá záplata", což jsme myslím docela ve shodě :-D
09.10.2014 19:18:55 | Amonasr
Já jsem hrozně mírumilovnej,ani mouše bych neublížil,ale...nic jinýho nezabírá! S mládeží je radost pracovat :-)
09.10.2014 19:24:13 | bogen
...šimralo mě ve vlastech, to mám ráda. Opět s laskavou noblesou sděleno :)
09.10.2014 15:26:08 | Radhuza
Hmm... trochu bych se tu bála stereotypů... To přece není tak, že tam, kde jsou peníze, automaticky vznikají ploché vztahy! Znám bohaté a přitom velmi hluboké a emočně obdařené lidi a znám i nemajetné, citově oploštělé sobce. Na druhou stranu uznávám, že dovést děti vyrůstající v relativním dostatku (tj. v luxusu pro nás, co jsme vyrostli v panelácích) k pochopení, že nekomfort je něco, co k životu občas patří, není snadné... Přesto si myslím (doufám!) že si štěstí neslučují s hmotnými statky. S potěšením třeba zjišťuju, že mí synové ani na prahu puberty naprosto neřeší, jaku má co "značku".
08.10.2014 23:46:45 | Aida
Rozumím Ti, má tvorba je asi poznamenána obecně jistým skepticismem k těm, kteří žijí v hmotném nadbytku. I já ale znám osobně bohaté a pár superbohatých, kteří jsou příjemnými lidmi, s nimiž se čas od času rád potkám a rozumíme si v zásadních pohledech na život. Ale znám taky pár superbohatých, kteří tím nadbytkem „zparchantěli“. Nikomu ale jeho majetek nezávidím, nikoho ani a priori podle majetku nehodnotím. Takže žádná paušalizace, byť jistému typovému zobecňování se v literatuře vyhnout asi úplně nelze. Tohle je ale text o konkrétním typu člověka a konkrétním typu výchovy, který myslím často vede tam, kam naznačuju. Pracovní název byl „Mazánek“, když jsem to začal psát a ještě nevěděl, jak se to vyloupne. A do jisté míry smekám před těmi, kteří sice žijí v nadbytku, ale dokáží vychovávat své potomky tak, aby věděli, že by si člověk měl všechno sám zasloužit – odmítají a nepoužívají třeba protekci, neprošlapávají svým dětem cestičku k lukrativním zaměstnáním, nekupují si jejich „lásku“ luxusními dárky apod. Kolik takových ale mezi superbohatými je, to si odhadnout netroufnu...
Tohle vše se samozřejmě nedá vtěsnat do několika veršů, to by bylo na celý román. Ale právě komentáře jsou vhodným místem k takovémuto doplnění a výměně názorů. Děkuju tedy za Tvůj příspěvek, za který jsem rád - ani já bych nechtěl, aby se vyznění mých textů jednosměrně zplošťovalo :-)
09.10.2014 10:38:13 | Amonasr
Jo jo, já dobře chápu ten povzdech v anotaci...
08.10.2014 22:15:08 | A42
Sdílené utrpení je poloviční utrpení, děkuju ;-))
08.10.2014 22:16:45 | Amonasr
Člověk udělá spoustu věcí, jen aby nemusel dělat co musí, jak známé. Ale zase díky tomu vzniknou věci, jako třeba toto dílko - hezké. Po slevách moc nekoukám, ale tato je povšimnutí hodna! :-)
Hezký večer.
08.10.2014 22:30:02 | A42
Ještě jednou děkuju :-) A je fakt, že to psaní, čtení a komunikace na Literu mi i přes ten šílený časový stres přináší něco, čeho bych se už asi nechtěl vzdávat. Takže se zas tak moc ve skutečnosti nelituju ;-))
09.10.2014 10:36:17 | Amonasr
Vzpomínám na nejšťastnější chvíle svého života - nikdy nebyly ovlivněny stavem konta ani hotovostí.
A pokud můžu říct, že jsem o něco opravdu přišla, nebyly to hmotné statky. Byly to lidi a vztahy.
Jak to ale sdělit těm nejmenším, kteří se už v první třídě rozdělují a se "sockami" nekamarádí? Řešila jsem to jednou s neteřinkou, která vyrůstala v takové běžné rodině a nemohla to pochopit, neboť to bylo děvčátko odkládané k televizi...
Hmm, zase hodně k přemýšlení. Ty bys neměl nic jiného dělat než prokrastinovat, Amonasře!
08.10.2014 18:35:51 | Pamína
Právě, Pamíno – jak jim to sdělit. Ono to asi ani moc nejde, na to si stejně každý musí přijít sám. O to víc mám potom radost, když po letech potkám někoho, kdo na to třeba skutečně přišel a není přitom ještě kmet, takže mu to může být ještě něco platné (co jinak s prozřením na smrtelné posteli). I když často k tomu poznání vede právě nějaká bolestná zkušenost – ale to je asi úděl člověka, učit se především skrz vlastní bolest.
08.10.2014 20:29:49 | Amonasr
Tak tak, to člověk opravdu těžko zapomene... děkuji za zamyšlení, milý Amonasře.
09.10.2014 12:46:29 | Pamína
ST příteli, dnes rozhazuji plnými hrstmi :-)
Asi ten úplněk, chci štědrá byt jak podzim.
08.10.2014 16:38:27 | Malá mořská víla
Díky přítelkyně, vážím si Tvé štědrosti a děkuji potažmo i úplňku :-)
08.10.2014 20:27:26 | Amonasr
Jsi tak milý.Ve tvých básních je vždy něha a tolik moudrosti.Jak ráda ji spolu s inteligencí u muže obdivuji.Nebýt vdaná a šťastně, asi bych se do tebe básníku zamilovala.Je to je zase průšvih budeš se do třetice červenat.
08.10.2014 20:35:17 | Malá mořská víla
Červenám se rád - tolik příležitostí zase nemívám :-)) Tak díky za ni ;-)
08.10.2014 20:37:01 | Amonasr
.....Takových lidí je mi svým způsobem líto,protože prostě se v té
samozřejmosti otupí city.....něco je možná navždy ztraceno....Ji.
08.10.2014 16:04:21 | jitoush
To ale muselo být pěkně zlobivé děcko. Na které hřiště chodíš? :O) Taky znám pár podobných lidí. Na druhou stranu, jejich řeč se naučíš velmi rychle. Je jednodušší než kterýkoliv světový jazyk a sami jsou lehce rozklíčovatelní, což se hodí, když s nimi člověk přijde do styku každý den. Do soukromí je lepší si je nepouštět. Tam vládnou jiné pořádky. :O)
08.10.2014 15:36:07 | Tichá meluzína
Moje řeč :-D A víš, Blanko, že si myslím, že je dost neštěstí narodit se do takové rodiny? A ti "méně šťastní" mladí lidé, co nemůžou mít všechno, jim ještě kolikrát závidí, dost často se s tím setkávám (každý mladý chce mít všechno a hned). Přitom nevědí, že vlastně nemají CO závidět. Vždyť musí být strašné mít kamarády jen pro peníze, kterými smrdím - brrr. Tak je to možná takový trochu vzkaz pro omladinu - nezáviďte, buďte rádi, že nemáte (skoro) nic zadarmo, aspoň budete psát pořádné básně, poznáte opravdovou lásku a budou se vám rodit krásné a šťastné děti, pokud je pak sami zbytečně nerozmazlíte... ;-)
08.10.2014 15:46:48 | Amonasr
To závidění je mnohdy horší než to rozmazlování, protože člověk, který závidí, si tak moc přeje být někým jiným, že zapomene být sám sebou. A pak se něco přihodí, a najednou stojí nad přítomným okamžikem, a nejenom, že vůbec neví kým vlastně je, ale zjistí, že mu v těch malichernostech protekl zbytečně celý život. :O)
08.10.2014 15:53:04 | Tichá meluzína
Jo, to souhlasím, ale možná jsem měl užít nějaké jemnější slovo, než je závist. Možná je to spíš pocit nespravedlnosti či co, já nevím. Zkrátka člověk až později zjistí, že nespravedlivý byl život většinou právě k těm, kteří ke všemu přišli tak nějak "zadarmo". Protože právě jim život proteče mezi prsty marně a zbytečně úplně nejvíc, je to jen děsná nuda. Holt člověk má skutečnou radost jen z toho, co si musel "zasloužit", ne z toho, co mu spadlo do klína jaksi samo.
08.10.2014 16:03:37 | Amonasr