Proplétám se zahradou
co nezačíná, nekončí
v níž se růže pnou
však roste v ní i bodláčí.
Mámivá vůně květů
všechny smysly šálí
zahrada sedmi světů
se rozprostírá v dáli.
Barvy různé sytosti
se s mlhovinou mísí
hledám stopy ryzosti
co viděla jsem kdysi.
Voním k růži líbezné
a hladím jemné kvítí
trn šípkové princezně
se do kůže chytí.
Aleje stromů se kroutí
a udávají kudy jít
splést růženec z proutí
východ někde musí být!