ucho džbánu

 

dlouho jsem jenom běžel 

padal jako kapky deště

chytal se zuby nehty stébel

a s pocitem předstírané svobody

bez dechu dobíhal jsem do cíle

na téhle nekonečné cestě

 

vnímal jen že tmí se nebo svítá

a děkoval za šťastné náhody

a moc nepřemýšlel nad tím

že nikdy není tak špatně

aby nemohlo být ještě hůř

že naděje umírá poslední

že pod svícny největší je tma

 

dlouho jsem se na nic neptal

jako bych nosil dříví do lesa

ale tak to nefunguje

zrovna takhle to není

na každého jednou dojde

protože za všechno se platí

 

až dnes otevírám oči

abych se kolem sebe díval

a tak na mnohé otazníky

neváhám už s odpovědí

jako když karty ze stolu snímám

stará moudra skoro přesně sedí

až se zdá že všechno ostatní

jsou jen zbytečný a planý kecy

 

takhle život kolem vnímám

a nijak se to nezhoršuje

a vlastně stejně jako jiní

realitu prokládám si sněním

protože sama o sobě

není příliš snesitelná

ale dává hodně k přemýšlení

 

a tak dál opíjím se chutí vína

nikomu nepřeji nic zlého

nikomu nic nezávidím

a smysl nehledám už

ve slaných tmách klína

 

na ucho svého džbánu

spíš se občas dívám

a k tomu si přeříkávám

všechna přísloví co znám

platná do posledního slova