Světla

I když slunce vstává,

město je lehce ruměnně zakouřené

a probouzí se i s tvou poslední řasou

zvečera.

Kolemjdoucím vyprávím, jak vstávaly vlaky

stejně jako já

Šla jim pára od kol jako od mé včerejší nemocné

noci.

I když se zdálo, že už odejdeš,

zazíváš jen lehce a líně pustíš gramodesku,

čekám na tebe a piju polosuché víno

zodpovědnosti.

Až odejdeš do tiché tmy zakouřených lamp,

odemknu tvou mysl a zkusím potichu vejít.

Uvidím odcházet rozladěné stanice tvých rádií.

Přijď znovu.