po noci

potkala se zakázaná
touha s tou co věčně sama
noci tráví v myšlenkách se
utápí a kouzlo smát se
zapomněla
to když chtěla
vzkřísit kdysi padlé
směla
na chvilku jen pouhou v dění
přišlo kouzlo přišlo chvění
přišel chtíč

to jen že co zakázané
to co pěkné co se stane
časem pouhou skrytou v snění
...rýhou v zapomnění

a tak nehtem do kamene
píšu slova ryju jménem
všech co naděje se vzdali
co naposled si v mládí hráli
na dva což je víc než jeden
jeden chtěl a druhý sveden
v součtu krásná chvíle nová
okamžik se navždy schová

za srdcem tam u pramene
mám tě
navždy do kamene



po letech klečím
v jehličí a prachu
hladím tu skálu
šeptám slova
mám chuť
zase se vrátit do údolí k ní

třeba se ještě

rozední