své oči k horám obracím

.

 

 

 

(mám ještě jeden příběh

když jsem ležela už 153. hodinu v posteli a umírala

zavolala jsem anděla a chtěla si s ním promluvit

říkala jsem mu že se bojím

že jsem unavená

a on jen mlčel

a nebo možná něco říkal, nevzpomínám si

a nakonec mě bodl do srdce

od té doby jsem si nikdy nezavolala anděla

 

 

 

 

ani dnes)

 

 

 

°°°

 

 

 

 

tenhle den přišel aby mi ukázal že věčné štěstí není

přišel aby mi ukázal že věčné není

a až dnes jsem zjistila že ztráta budoucnosti opravdu fyzicky bolí

a za mojí hrudní kostí tepe granát třese se a

počasí mi nepřeje

jako vždy

protože já se snažím se zcela ovládnout

zatímco vítr řve skrz špatně utěsněná okna místo mě jelikož nenacházím slova

a po prasklých sklech tečou moje kyselé slzy

a mám v tu chvíli jedno přání

 

spát

a mít modré srdce

tak klidné a a svobodné a ničím nedotčené

 

ale zatím mi bubnuješ deštěm na okno

zprávu o tom že moje budoucnost je po smrti

 

tak se oblékám do černé

a odcházím do té tmy

 

když ve temnotě exploduje srdce

těžko si někdo všimne

 

 

 

 

 

 

.