A proto
A proto
na stole mi jen dohořívá pár svíc
po noci prosezené v tichu.
Nemohla jsem usnout celou noc
a s pláčem volala o pomoc
vím,možná už jsem k smíchu.
Opravdový přátele na prstech ruky spočítám
a proto si tvůj odchod pořád vyčítám
a proto se sama sebe štítím.
A nevím sice kde tě mám
ale díky naději že tam nejsi sám
snad ještě žiju a cítím...
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
To jsem si taky říkal.Pak mi došlo, že je důležitější tu pro někoho být a někomu pomoct.Jen pouhým vyslechnutím můžeš zachránit život a mi prosím věř.
20.03.2007 09:41:00 | Azazen
Teri Jane já myslím že o tom to není..třeba moje prababička.Její manžel je po smrti 20 let ale stejně cítí že bez něj už nikdy tolik nezvládala a že by ho potřebovala.Nebo moje známá,to už je let co jí opustila nejlepší kamarádka kvůli leukémii a taky dodnes na ní v těžkých chvílích vzpomíná a ví že by jí potřebovala.Nejde o věk nebo o pocit který nám ten člověk umí dát,jde o to že kdo má aspoň jednu tu spřízněnou dušičku,která ho nikdy nenechala ve štychu tak ví co to je někoho potřebovat.Já jsem hodně soběstačná.Ale do jisté míry a když se zamyslím nad sebou i nad svým okolím tak je nás hodně co bez těch opravdových přátel a spřízněných duší nejsme nic.A o věku tohle asi není...
04.02.2007 23:14:00 | mosquito
Trochu odpověď na tvou anotaci..
Taky jsem to v tomto věku zažívala a ptala se..
Odpověď jsem našla až když jsem dospěla...
Třeba je to tím, že si v tomto věku myslíme, že ten koho nemůžeme mít a potřebujeme ho, je jediný na světě.
Nebo nás chce někdo moc chránit před světem.. a mnoho dalších odpovědí.. Je třeba i uvěřit, že mnoho "zlého" je i pro něco dobré... A bude líp..
01.02.2007 09:20:00 | Teri Jane