Setkání se smrtí

Setkání se smrtí

Potkal jsem ji na zastávce,
vypadala tak strašně sladce
a to podivné světlo jež má v očích…
cítím, že se se mnou svět točí.

Měl jsem chuť se vrhnout přímo na ní
a nebral ohledy, že mě možná zraní.
Vždyť stačí vyčkat na kolejích krátce
a rudý polibek bude chutnat sladce.

A tak jsem se postavil, abych viděl přímo na ní.
Ona řvala, ať uhnu ji z dráhy,
já však tam jen tak stál
a v klidu čekal, co bude dál.

Až prudký náraz názory změní,
už nikdy nespatřím světlo denní.
Prudce brzdí mašinka,
ale kde jsem k čertu teďka já?

Tuny teď sedí na mém těle.
Už není třeba spasitele.
Už není třeba vůbec nic.
Zbývá už jen krátkou modlitbičku říct.

Tahle modlitba ať pomůže trpícím,
ať jest přístrojem hasícím,
veškerou nenávist která v lidech je,
ať co bolí, to pomine:

Tahle modlitba je za všechny sražené,
ať už s vlastní vůle, či z vůle boha.
Taky za všechny tváře zmražené,
jež viděly ty lidi trápit se a skonat.

Tahle modlitba ať očistí všechny hříchy,
jichž se lidé dopustili.
Přeji jim, ať duše už nejsou plné pýchy,
protože nikdo nejsme na věky živi.

Tahle modlitba nechť je vyslyšena
na nebi i v pekle.
A poradí tomu, jehož obličej se vzteká,
že zloba život bere.