JASMÍNOVÉ TICHO

Plamínek z mého obvazu
že býval jsem pes bouřek

.

V tajemném tahu na srazu
cosi zachtělo hořet

vlčí ruce listím stromů
oříškov příštích očí
v brzy
vzdáleně svítí..

k čemu ty lesky?

hřát?
je komu
kdo se chytí?

v purpurovém dešti
dešti šípkových tónů

planých ze tvých znějících

stesky čtoucích v mých
šedých
příměsi do betonu
křehčí popela
oroseného těla
ženy

žádné?


pianissimo není
studenost padlých
i pod peřinou

zapomeň na mne Jasmíne

.

z ozvěn budeš jen šepot pouště
prohrávající bílý sen

.

neříkáme si o životě
nemluvíme už skoro o ničem

vždyť každá má svý
melancholie žalu
vždyť každý má
svoje tyrkysové noci
v kleci

a když chce s tebou na den
slyší rozbitý porcelán

ve svém koutě čte si tajně v modru ty tvý věci
vzpomíná
na vánoce bez cukroví

on tě někdo opustil nebo loví?

tála jsi přede dveřmi když tě život poslal na mráz

za kým jít kým

za mnou

bylo mi již náct když jsi načrtla první slovo snem

pojď dál modrásku

ty jseš z liter
né to je někdo jinej

co píšeš?

vzkazy nebo jen tak bezejmen?

poslala jsem ti něco pro lásku...

zavoní jasmín
a v košíku se červená jablko
jazykem tě zbaví obvazu
ve svitu plamínku
hledej stíny na stěně
rozlité víno
v paříži nechtěné

.

a ty ve svém zákoutí zvadlých květin
obnovuješ pár dechů
blízko jinovatky

dávno je pryč radost
musíš navléknout krajkové slzy
co se nermoutí nechtít zpátky
proč jsme si neslíbili začít

bez bouřek
lunou stříbřený
kouzelníku srdce..

v iluzích mořských koníků
pro nebe skončený...

ó.. a toto nocí jdem..

ó..?

na co vzpomínat s jasmínem
a čeho se bát
když tlačila zrnka písku v botě
zout se a jít do zahrad
pro chladné rosy němý dotek
srdce..
tam nevěř že má tebe rád
když tiskne tvoje jméno na tmavomodrém plotě
svůj dvůr slz nepřijde ti přát
jen dobrou noc
a u zdi jako do teď...

Jasmíne..na mne zapomeň

.

a my slova za slovem?

ať se dáme zítra na oheň
ať si sníme
ať se spolu v zimě krystalicky
nebo
nebo..
nebojíme

a sbohem
dokud jsi cizí a málo znamená..

malá čarodějko
zaprším tvůj dech
už mne nech

už mne nech kru červeného strachu
prohranou
stepující
na nelíčených římsách
řas zakletých pro vždyť víš...
co chce mámená..

do sluneční mlhy obleč střapaté hvozdy
a šeptej tmavovlásce

štěstí

pomačkané aronie umlčí ráno údržba zeleně
vezme si černé šaty jen tak
a na fialové rty zamkne moje ticho
abych si pamatoval
navždy
jiskřičko