před zamlženým zrcadlem

 

 

holím se jen levnou pěnou 

a snažím se být upřímný 

vydržel jsem s jednou ženou

tak snění věším ve skříni

po červeném těžko vstávám

a občas nemám na vybranou

po kapsách svý drobný střádám

a vzkazy čtu si někde stranou

 

moc přemýšlím a málo piju

ale před krásou se nebráním

z modra nebe čerpám sílu

a hlavu před ní neskláním

spíš srdce dávám do zástavy

a noc se o mě nestará

když na zadní se někdy stavím

a jaro slavím bez jara

 

a dál miluju čtyři brouky

na dobré skutky nevěřím

a východ západ slunce z louky

a s múzou sedět v příšeří

z rytmu deště vytleskávat

bílou černou světlo stín

jen z hlupáků mi těžkne hlava

ale nad nicotou netruchlím

 

a když mě z lásky uvnitř bolí

zkouším ticho na cestách

stesky máčím v mořské soli

ze slov smývám slaný prach

a piva platím zvětralá …

ale s probuzením stejně vnímám

jak je realita beztvará

a nikdy netváří se jasně

že zní jak nekonečná kytara

 

a možná proto píšu básně