tuláci
tuláci
toulali se lesem
neprošlapanou cestou
hebkých mechů
potkali se s obrysy
trnitých keřů
namísto
šeptajících stromů
za krmítky laní
kráčející vstříc východu slunce
světlo před nimi
zdálo se být na dosah ruky
avšak odvrácený obzor z mlh
na dálku nedohlédnutelný
svedl je z cesty
k protější straně
opuštěné samoty
kde se
z bloudění bez konce
zastavili
na poloviční cestě k sobě....
Komentáře (5)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
.....takový zvláštní pocit ve mně zanechala Tvá báseň,už jsem si všimla,že máš
svůj typický rukopis.....Tato Tvá ve mně brnkla o strunky proměnlivých
nálad.....líbí......P.S.Vyvolala ve mně obraz,kdy dva k sobě navzájem natahují ruce,ale nedosáhnou,aby se mohli chytit,uchopit za dlaně.
Něco jim brání....jen kousíček zbývá,ale prostě to nejde......Ji.
12.03.2015 20:01:39 | jitoush
a kruciš:-)))přesně jsi to vystihla, obojí,báseň i ten můj rukopis vystihující moje rozpoložení, netušila jsem, že je to až tak čitelný...:-)
děkuji a vážím si toho co jsi mi napsala.
hezký večer při rozjímání nad básněmi:-))
12.03.2015 20:51:18 | Nikita44
...to je právě na poezii okouzlující,že to tak do sebe zapadne....Také
přeji hezký večer, jakkoliv příjemně strávený.....Ji./úsměv/
12.03.2015 20:58:26 | jitoush