TIŠÍ A HLUČNÍ
TIŠÍ A HLUČNÍ
TIŠÍ A HLUČNÍ
bezhlučné předivo světa
vnímají jen tiší
hluční neslyší ani sebe
skrze svůj řev
hluk není pánem světa
zoufalý hrdina okamžiku
se rozplyne v tichu
na věčnosti
i ta nejkrásnější hudba
se rodí z ticha
jeho póry dýchá
tichem vrcholí
tiší dokáží naslouchat
stačí jen vypnout hluk
z okolí
Praha, 13.3.2015
https://www.youtube.com/watch?v=eQ0GdfP58zc
Komentáře (23)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
ráda se dívám na lidi...kolik melodie, pohlazení..je v jejich gestech...někteří moji kolegové jsou hluchoněmí...krása...děkuji, že jsi napsal báseň na toto téma...úsměv.z.
16.03.2015 16:00:56 | zdenka
Líbí se mi, pěknej námět. (I když u tebe je stále bohatost témat:-)
16.03.2015 00:15:36 | Robin Marnolli
Díky, Robine :-) To víš, Amor už svými šípy na mě šetří, tak musím vyškrabávat náhradní témata… :-D
16.03.2015 09:57:30 | Amonasr
Nekřič
nejsem tak daleko jak si myslíš
a bouři v sobě
tím stejně neudusíš
Jestli však odejdu
navždy už budeš slyšet
to ticho
(vytanula mi M.Procházková...)
15.03.2015 23:24:10 | Pamína
...víš,nejlépe lidé zjistí,zda si rozumí,když spolu spočinou v tichu....
...../úsměv/....Ji.
15.03.2015 20:29:09 | jitoush
milý amonasře, pojala jsem tvou báseň spíše, jako takovou úvahu a jako k takové, se k ní vyjádřím.. :)
myslím si, že hluční slyší právě a jen sebe.. a že právě oni, jsou největší zlo světa, protože dobro, je potichu a zlo vyřvává a křičí..
jinak souzním..
15.03.2015 18:31:44 | Amelie M.
Milá Amelie, nechávám téměř vždy na čtenáři, jak co pojme, respektuji tudíž i Tvou poznámku… ;-) Vlastně Ti ani nějak oponovat nebudu. Možná bych to viděl tak, že ten hlučný se sice slyší, že cosi řve, ale tím řevem současně brzdí a přehlušuje své myšlenkové pochody, takže niterně se vlastně moc neslyší anebo hrozně zkresleně. Jinak by se Ti křiklouni spíš museli červenat, co z nich většinou leze, než se tím chvástat… ;-)
Impuls k napsání mi dala páteční cesta noční tramvají (ale ještě dlouho před půlnocí), do níž přistoupilo několik skupinek opilé mládeže a všichni křičeli jeden přes druhého. Pozoroval jsem to neskutečné panoptikum, jak nikoho nezajímalo, co křičí ten druhý, jen každý měl potřebu vykřičet do světa takové ty své opilecké banality, zkrátka být sám co nejvíc slyšet :-D Pochopitelně jsem se mezi ně promítl i sám před čtyřiceti lety, kdy jsem nejspíš nebyl jiný, ale přivedlo mě to k tomuto alegorickému přesahu – není to tedy žádný odsudek přímo té opilé mládeže. Mnohem horší jsou dospělí, kteří mají potřebu v jednom kuse hulákat na druhé i za střízliva, jak jsi to krásně s tím zlem světa vystihla…
Děkuji za znělé souznění :-)
15.03.2015 18:58:00 | Amonasr
Ticho je lék na všechno. Myslím, že se musí dávat pozor na dávkování :)... a občas zahlučet, aby byla rovnováha.
ST...nelze jinak. Jelikož takto uspořádat slova je vzácnost.
Pane A.,děkuji a přeji krásnou slunečnou neděli.
15.03.2015 14:26:42 | MARKO
Paní M., děkuji za souznění i za přání slunečné neděle, které se vyplnilo chvíli po Tvém komentáři :-) Přeji Ti tedy alespoň příjemný nedělní večer! :-) A souhlasím, že nic se nemá přehánět – bez občasného hluku bychom neuměli ticho nejen vnímat, ale ani si ho vážit… ;-)
15.03.2015 18:26:09 | Amonasr
I v černé barvě je trochu bílé.
Josefe tvé obrazy jsou milé
15.03.2015 13:37:31 | kudlankaW
A bílá má v sobě všechny barvy - i černou… ;-)
Díky, Marty, za milý komentář :-)
15.03.2015 18:24:59 | Amonasr