možná že všechno
už bylo někým
řečeno a napsáno
ze srdce z duše
z podstaty
že slova tekla
jako proud
na tenké niti
představ
po vlnách
myšlenek
a přesto nelze mlčet
a stále nehledat . . .
s jistotou kopeš do dveří
a naděje se točí
jako hrnčířský kruh
jednou provždy
a černé v bílou převrací
dnes mně zítra tobě
i když příliš nevěříš
a k tomu ta prokletá láska
až do konce