Jednou začnu uvadat
jak květ pomněnky lesní
zbytečně modrý
bez denní dávky
slunečního větru
možná se ztratím
cestou v protisměru letu
zmatenýho kolibříka
když zabloudím v jeho křídlech
až
znenadání
v poledním žáru
na rozpálené silnici
se pozvolna vytratím sobě
z dohledu
s nadějí
že za prvním zatáčkou
ve stínu akátů
zase potkám
sama sebe
........
až jednou začneš uvadat...
/poznáš to podle vrásek ve vějíři
že z vlasů bude zase chmýří
a rty se budou trochu třást?/
pak ozdobí ti čelo pomněnkami
v protisměru...
24.03.2015 18:59:40 | básněnka
ST Niki, úplně mě vzala.☆★☆
24.03.2015 17:40:50 | Malá mořská víla