Na kost hluboko
Na kost hluboko
Zase
chytám tvůj pláč do dlaní
zatímco si všichni berou deštníky
„Slečno, takhle večer a tak sama?“
vždyť pro malý holky je večer venku nebezpečno
a k tomu prší
nastydneš
řekni
už ses někdy toulal tak dlouho v dešti
dokud jsi nepromokl
až na kost
svého pravého já?
Komentáře (19)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
První strofa je dobrá a slibovala povedené dílko, ale zbytek básně je slabší. Chybí v něm větší poetičnost a obrazy. I ta poslední strofa by jakž takž šla, ale ten prostředek básně mě tam ruší. Když si to čtu bez něj, zní mi to lépe, silněji a přesvědčivěji. Ale jen můj názor ;-)
18.04.2015 15:46:56 | Miro Sparkus
Promoknout na kost vlastního já, hm, promoknul a je to zvláštní pocit a toulat se v dešti je jako bruslit na papíře, slova se rozpijí pro okamžik pochopení. Líbí se mi jak v básních konverzuješ a je za tím víc, než je zřejmé.
25.03.2015 23:36:26 | Akrij8
...jít bez deštníku...to chce odvahu,protože se může "vymývat"ledacos...
ty naše nánosy....tahle se mi fakt líbí,milá Eli...Ji.
25.03.2015 21:48:53 | jitoush
pěkný eliso, zvlášť první sloka se mi líbí.. krásně ukrytá myšlenka.. závěr je třešničkou na dortu.. :)
25.03.2015 11:33:13 | Amelie M.
A hele...s fotkou...a sedne. Pěkná (obě)
...jo, a ...toulal, ale už je to dýl...
RM.
24.03.2015 21:50:51 | Robin Marnolli