V MODRÉM POSUVU

.

i tekoucí vody navštěvuje raději jako host
pozorující život
nemůže se zúčastnit diskuse o rodině

ví o ztrácení
vzdalujících
ve vesmíru nespočet

potřebuje nějaký most
most není až tolik duhový
není ani ulicí rozkvetlých májů a čarodějů
letících léčit duši
něhou lesní lásky

zvlčilí lovci signálů
už mají dokončenou nějakou tu školu severněji
ač někteří z nich zůstávají ostrovy snů
snů o romantických řekách
dívkách s toužícími vlasy

.

podívat se do sebe
vím
je teď čas přestat mariáš
pro zcela jasný flek
v místě kde hledat srdce

jestli je s polárníky najdeš
mohlo by ti lhát příběhy celé noci
a kdyby ses bál
za vesmírem je další les
s tajemnou krajinou
nebude to náhoda

v ní obklíčená smutky věří v pohlazení
zatímco ty tavíš cín
arktické pevnosti
doma stín a tobě jedno blízké uniká

když někdo borůvky rozmlžil
nebe
stan s děravou plachtou

...
v noci hlídkuji u ohně a koukám kruhem
z kamenů do žhnoucích očí uhlíků
utišen
popíjející pozdní sběr
s haficí nosící dříví od ohně k vínu
a zamyšlen kam vidí tvoje oči
tvoje hvězdy hvězdami...
jistě
mohl bych si teď jít rozsvítit síť modrých bludiček
rozkliknout a číst ze tvé poetiky
jak se žije slunci ve střípcích nálad
nebo ve chvíli tebe unést sem astronautko…
podívej se vzhůru
mladě blikající severce
pár úhlových minut blízko právě svištěla odpověď
pes nastražil uši
aby slyšel dotek čirého dravého nebe
zdánlivou tečnu
umytou ledovými vichry sfér
z níž se objevil signál
v modrém posuvu