KÉŽ NOČNÍ BANÁN MÁ BAN

oranžovým sametem přiznávám ti lež
mlčí kolt vysokých netopýřích bot
a než skončeného mne zabiješ
srdcem

škrtej si
saze na chodníku
ať vláčný květ hříchů vezme čas
stříbřivých milovníků

já se neohlížím kdo mi tě dal
do sněhových vzorů

běž
běž

za vnitřním zvukem zrzko rozevlátá
já se stigmaty dlaní
svého
drásavého vzdoru
metamorfuji nebe v běs

v bouřce jsem doma
líbí se mi lesk
lístkem z cest vločkového drama
po slzách

déšť!
déšť!

v keř jenž smutkem kvete
zabodávám ticho kamene
proč já
zdrogován úsměvem
proč jsem
vnikal do děvčete
do milenky příliš plamenné

ve hněvu cit v krupobití
rubem kloužu
po skle
andělskou svážu aksamity
lící v rozvodněnou postel
tu louč ve střepinách pro moc
křehkou
chtěl jsem tě vždy celou
a ne jedinou noc
vzpomínkových velikonoc
v modré nemocnici
svítá
nyň ta tíha kovu
ač s tebou nesmíme být spolu

dirigente s těžkými křídly
kéž noční banán má ban