V OZVĚNÁCH

Jo, ta nezklame :-D

11.04.2015 23:01:26 | Amonasr

Díky za milou návštěvu - udělala jsi mi radost :-)

10.04.2015 11:07:15 | Amonasr

:-)

08.04.2015 11:17:28 | Amonasr

Milá Amelie, ale teď už se fakt rdím až ke kořínkům vlasů i přímo na pleši :-/ Já si myslím, že každý, kdo je trochu empatický, tak se dokáže vžít do všelijakých možných pocitů i těch druhých. Ale samozřejmě se asi přesvědčivěji píše o tom, co člověk zažil sám – ovšem kdo vlastně v životě nezažil celou škálu člověčích pocitů v té či oné intenzitě? Někdy se jen těžko hledají slova a jindy to tam klouže tak nějak samo…

Když jsem psal jen do šuplíku, tak jsem si občas snil svůj nesplnitelný sen, jak by to bylo krásné někdy něco vydat. Od té doby, co jsem začal publikovat na Literu, tak se mi vlastně ten sen už splnil, na což jsem přišel ale s překvapeným údivem až zpětně – sen o knižní publikaci kamsi sám vyšuměl a já mám velkou radost, že mě čtou tak vnímaví lidé a autoři tady na Literu, jako Ty. Tím se vlastně naplnil další smysl toho, proč píšu, a všechno kolem případného knižního publikování už jsou pro mne spíš jen nedůležité vnější atributy, takové ambice už nemám a ani mi nijak nechybí. Díky aravarovi a také hanele mám pár věci ve dvou knížečkách vydaných tady na Literu, měl jsem z toho velkou radost a občas to nějaké vnímavé duši dám jako zajímavost, získal jsem tím další dosud chybějící životní zkušenost, jaké to je vidět své věci vytištěné, a jsem už tak v tomto směru plně saturován :-)

Pokud jde o formu, také si myslím, že to není zdaleka vše. Vím, že píšu někdy dost syrově a neučesaně, určitá hektičnost a pohodlnost s něčím se důkladně piplat je možná i nějakým rysem mé osobnosti, ale podvědomě to možná vnímám tak, že to tomu vtiskává právě i určitou osobitost. Vnímám to tak i u jiných autorů - nemám na mysli třeba zjevně kulhající rytmus, to je spíš neumělost nebo šlendrián a najdou se určitě i u mě, ale takovou jakousi „hrbolatost“, která odráží neuhlazenost samotného života, každého člověka ve své podstatě někde hluboko uvnitř…

Opět jsem se nechal unést, promiň, ale když s Tebou se to člověku tak krásně unáší… :-)

08.04.2015 11:17:10 | Amonasr

víš.. obrazovka pc ti ale nikdy nedá to, co voňavá kniha :) člověk nemusí vydávat knihu pro stovky lidí.. třeba by stačilo pár výtisků pro ty, co o to opravdu stojí :)) pro mě třeba :D mám tu pár knížek a sbírek od přátel.. a je to něco, co bych nedala za nic na světě.. :-)

ale jo, já tě chápu.. neboj.. :-)

08.04.2015 12:56:18 | Amelie M.

No, to zní zajímavě - to mě nenapadlo, vydat si něco sám. Vůbec netuším, jak se něco takového dělá a taky, kam potom s tím...? :-D Tak třeba někdy nebudu vědět, co roupama, a pak s Tebou rozhodně počítám :-D Ale budeš-li mít někdy cestu do Prahy a dáš vědět, tak Ti rád věnuju i tu literskou Senem a rosou, ještě nějaké kousky na rozdávání mám, a myslím, že je to pěkná knížečka :-)

08.04.2015 15:44:10 | Amonasr

no tak jo! to je nabídka, která se neodmítá! :-) tak v létě pod vašíkem jo? :)) ne, že to všechno rozdáš! :-)))

08.04.2015 22:05:47 | Amelie M.

Neboj, už ji pro Tebe odkládám ;-) A těším se :-))

09.04.2015 11:40:36 | Amonasr

tak jo :)) mám se na co těšit ( a ty taky :D ) .. ozvu se :))

09.04.2015 13:40:00 | Amelie M.

To doufám ;-)

09.04.2015 13:41:08 | Amonasr

Jo, někdy se to zadržuje hůř než moč :-D

08.04.2015 10:46:42 | Amonasr

Vzniklo to jako volná inspirace, která se odkudsi vynořila ve chvíli, kdy jsem psal komentář k básni zdejšího mladého autora - nebyl v tom žádný programní záměr a vyznění si to zvolilo tak nějak samovolně. Takže je i pro mne zajímavé sledovat, jaké to vyvolává reakce :-)

Pokud jde o to sebeovládání, vždycky jsem trošku záviděl těm, kteří své emoce dokáží dávat najevo naprosto spontánně a po pěti minutách o nich neví. Dokonce jsem se naučil, ovšem zcela výjimečně, tu spontánnost uměle „nahrát“, abych dal vzájemnému napětí volný průchod k vybití dřív, než se stane opravdu ničivým. Je to zvláštní pocit nutit vybuchovat emoce, kterým se ven ve skutečnosti ani trošku nechce a zacházet s nimi podle reakce okolí tak, abych to nepřepálil. Vázu jsem v životě roztřískal spontánně o zem jen jednou, ale na tu blahodárnou úlevu se nedá ani po 40 letech zapomenout – bylo to něco jako neskutečně očistná lázeň, doporučuji vyzkoušet každému, stačí i nějaká obyčejná, levná :-D Nicméně, jsou nesporně i situace, kdy je lepší v sobě něco přidusit – např. výbuch smíchu při proslovu na pohřbu, koncertu vážné hudby, při policejní kontrole nebo při přijímacím pohovoru apod. … ;-))

06.04.2015 17:37:39 | Amonasr

...to máš pravdu....sebeovládání v některých ošemetných situacích
je namístě....to je pak projev určité vnitřní stability člověka....
ono...když je někdo svým chováním na zabití,tak při našem spontanním
projevu směrem k němu by ta naše reakce vyustila v kriminál....Každý ať se projevuje,
jak je mu vlastní...plachý introvert bude reagovat jinak než temperamentní
cholerik.Spíše jde o to,aby se plachý introvert pokusil během života
najít si cestu,přirozenou cestu,jak se více "vyloupnout",pro sebe
příjemně projevit a naopak temperamentní cholerik se pokusil transformovat
přebytek energie obohacujícím směrem a ne ubližujícím způsobem k okolí.
Se vším se dá hnout,pokud se opravdu chce...to prostě musí uzrát,to
se nesmí poroučet.....Ji.

06.04.2015 20:13:00 | jitoush

Moc pěkně jsi to rozvinula - s tím bych nemohl polemizovat, i kdybych chtěl. Jakože nechci :-)

06.04.2015 20:22:11 | Amonasr

Souhlasím, i když občas záleží i na situaci :-D Ale tady se mi to šiklo do veršů takto, ačkoliv kdoví, jak by to pokračovalo… :-D

06.04.2015 12:17:11 | Amonasr