Přístav naděje

           Když za noci ve spánku

      procházím ta nepoznaná místa

          snad jednou někde zakotvím

          tam kde bude můj přístav

        V hlouby duše proplouvám

               bez záchrané vesty

            i když nikdy nevím sám

            kam povedou mé cesty

       Ve svém srdci chovám si

      svět těch mojich krásných snů

           kde stavím si hrady

            z kostek příštích dnů

        když na obzoru začne svítat

           obracím svůj koráb zpět

        pak naslouchám zpěvu ptáků

        zase objevil jsem krásný svět...