Saze

Zase saze!

Sází zase saze

dávno strnulých krbů,

věčně černý,

zuby jako ze slonoviny.

Prstem do hlíny,

ještě vzrušené noční bouří

dělá jamky

a do každé ukládá

pečlivě zabalenou sazi

Pohladí ji, usměje se

a foukne

Saze mizí

a naposled zasyčí

vzpomínkou na minulé požáry

Nikdo jej nepochopil

Proč tolik citu vkládá do spálených střípků cizího štěstí

Tak jsem se zeptal lstivě

Proč?

Pokynul mi černým prstem

rozetnul uzly na mém srdci

když jako zloděj se kradl

na vlastní zahradu

plnou semenáčků uhlí

černých pampelišek

vytáhl sirky, podřepl a škrtnul

jednou

podruhé

stokrát

Najednou všude kolem plály

male sazeničky sluncí