Lasturnatky

skořápky chvíle v mlze dětství doteku
duše ve pláštěnce
u cesty nízkých dřevin
odpočívající v prosychající trávě
a přesto rozpíjející mne
v lasturnatkách momentů do vody

fialový závoj
vlnící se pohybem tanečnic
toužící se dotknout deště
abys na lesklé pleti
ozářen svitem Luny
polibkem sněhovým
sedl deltě řeky na proudy
rozmělňující tvůj žal

v ostrovní míle díval se
naslouchal
moři v souboji
tříštěn o skály ze stesků stříbrných

proč přicházíš právě dnes
kdy slzy nehledám

procházíš se sama po pláži
jdu ti vstříc
zdaleka
hor za obzor
černočerných mraků
s bílými květinami v bezvětří

míjíme se
slyším tvoje stopy v písku
zpomalují

i mé vteřiny stojí

a vtom utíkají berou si tě za ruce
pojď pojď
běžíme spolu
ležíme za písčitou vlnou horkého břehu

je tu slyšet moře
ale nevidí sem

obklopují nás vášně až do zrnek tiskneme se k nim
svírám ti bělostné zápěstí
bolí to ale šeptáš nepřestávej
vezmi si ji
cizinku

dá ti řetízek okolo krku
němou připomínku na památku
onoho snubního okamžiku

i příště
je tu slyšet moře
ale nevidí sem

i příště
cinklo na řetízku

ověnčený nocí
sedím dnes
na okraji
u cesty nízkých dřevin

duše ve pláštěnce
skořápky chvíle v mlze dětství doteku

jdeš po pláži
jdu ti vstříc
oči se střetnou

až do zrnek tiskneme se
sklopenými zraky
míjíme se
slyším stopy v písku
zpomalují
a jsme k nim
cizí proboha…tak cizí..