Rediviva & Most (Of The Time)

jdi pryč
najdi mě
padám

šílím
nenávidím
trádá

miluju boj imperfekt
chci tě i zvířecí

tlapky na paci

můj pes to neumí
Nel běž za humny


potřebuju pro ni nové uši

možná že rozumí


a já jsem v konci
už jen citoslovci

oh
zas

-

je cizí den
v červnu medardových vin
žádné tónované barvy
ani tváře
jen fialových stín

bez lásky
není citlivost
pro kontrast na rozechvělé řase slzou
a tak malý jsem uvnitř šedé krůpěje

jsem čekající zde
čekající zde
zde
.

ne já nejsem jaspis
zapomněl jsem kdo jsem
kým
a čí je podpis k listině
co ukončí a tne
ale přesto si tě vezmu
agentko do děje

...

sleduji tvé ruce skrze básně
skrze melodii večerního lovce
hluboké sladké milé

klopýtám od přílivu
moře odlivem tundry chtění
přes pouště věr
z hrstek popálený

lunaria
měsíčnice
lunária

abys mne nedostihla u řek
rosou snění

ryba ze mě
bolavá
ploutev uvězněna
v černé krajině
svítící oko strachem…
ústa
ach ta ústa nad povrchem
sotva lapající dech

ano
takovým jsem já
vertikálním
hřbitovem

když blízko leží zchřadlá navždy...navždy..
.

lunária
začarují tě
ve tvém světě
fénix srdce kde tě

lunaria
měsíčnice
lunária?

pojď pojď od naposledy
jak zimy
oceán

v pravdě neměj stres
volenku depresí poděs
tančivou záclonku bolest
mezi podvědomím a vědomím

lítost je mých nocí smích

u stolku pro dva
sledují nás okolní stoly
ustrnule
zmrzlí jedlíci s vidličkou před otevřenými ústy
sochy čekající na šťavnatý zázrak

a ty probodáváš mne zrakem
a já tebe protínám tichem

na ostří naše souboje… o to kdo jsme kým
v nás
chytil v žilách
za tmou zmodralou silnicí

cítíš?

já nemůžu odejít a nechat tě tu
ty bys měla vstát první slečno a nechat mě tu
aby hladové kosti se svými psy
cinkaly lžičkami
od ledových jahod
horkých malin

to já snesu
ale kdybych šel já
přitočí se k tobě velice bohatý pán z kokosového střihu
pohodí ti k nohám zlatý tulipán
se slovy oh oh mohla by jedna sklenka pozvat sólo sklenku
vašeho drinku osamění
a budu z toho venku

doufat tajně v cosi
protože nemohu z tebe spustit oči
nemohu z tebe spustit oči
nemohu z tebe
nnnnn nen
ne
a jen
tuším vichr
hořící nad černobílou vizitkou eskort servisu
přes tři poledníky nad padesátou rovnoběžkou

tuším ten severní vítr
jimž se stávám
vířím antuku všech tenistů tvého soukromého roland garos
uvnitř tebe
příště

ale já příště
budu přibíjet
na modrý plot
kde jsme se včera smáli
ceduli že jsme si cizí

mosty od srdce k srdci neznáme
tak vezmi ty svý síťovaný věci
na lávky
nad propastí
že mám nitro jako vitriol
zabanován rákoskami
s černým obojkem okolo krku
co tancoval u skalisek spící mlhy
jako žhavej lovec
a v ní tál…

a ty už tušíš
co bude s naším soubojem
že to postřelím a uteču beze slov střílet zase jinam
kde i nějaké to slovo přidám

průvan rozrazil okna

odvál naše dialogy do duhy
začal tanec

i hosté začali jíst

a tobě se jen rozepnul violin knoflíček
na bílé halence
ráda bys ji přece jen vyměnila za černou kůži
a v ní v bouřce
dala

/
hele přeci bys nedal jako medový medard
pláč od máje do července
vločkám gotických zim
a poklekl spoutaný
s hedvábným šátkem přes oči
s přísnou blond v chemické laboratoři
že se ti ráda lesklými modrými rty
podívá na muří oka

přeci víš jaká jsem fašistka na tvoje utopie
kdy už nepomáhá psychologie?

na ostrově našeho doteku
proměňuji se tu v černou labuť
tu v indigo latexovou zdravotnici
aby noční motýl usínal pohlazen šikovnými prsty
ozvěnám blesků
a rád by šeptal až když
básnířka ebenově lakovanými nehty
jeho černokněžné dívky
jakoby jen tak bezcitně zatne v pouštění k vodě!

jednou jim za nic
namaluj pusy s mínusy
mým alkaloidem a zahoď mě jako den před tím…
ne - to nechci!
jsem slabá... a znáš mou pověst…
drkota..promiň..

usnula
uvadla
na co plakat nomen-omen temnoty

nelíbej mě už vodou na fénixe
ani motýl
ty
můj můřane uvnitř duše

..já?… zem pro jednu měsíční holku
odplouvající ve vánku
to by ses divil ty šípovací amore červánků
ze sanatoria v hlubokých lesích

nehledej
zabité úsměvy snů
o hřejivých lidských dlaních…
poztrácené naděje přátelství a…

už vůbec nikdy
si nezbožňuj
v zelenkavých jitrech
poetickou jitrocelku..

mlčí
běžec
bosý
po ledu tříští za ní na dívčí za příštím?

ve tvém nebi
zastavit ji před posledními vzkazy
před vzkazy pro sedmikráskovou něhu

ne - mne nepoznávala…
hladil jsem po vlasech
vystrašenku s očima tmy

zatínající ve stromovou kůru…
nech mne
ve hvozdech!

pro čajové sliby proti zoufalství
z ostnatých matů
v modřínech času
v opadavých a již tak marně nahých vteřinách

dlaněmi sliboval - to bude dobrý
dobrý .květinko... ddddd ooo bbbb rrrr ýýýý
vždyť jsme ji blíž

ve tvém nebi

abychom poznali tryzny
a kachlový květ praskal
jak vyhaslý polárník

jen o pár kroků dál
ronila modrošeď mrazivé posly
bubnující o cestu
v jejímž příkopu…

hned vedle všech ropných nádob
od limonád a dobrých vod

…klečela její duše

rozmáčenka

zvedl jsem ji.. zavrávoral..
v sobě zasténal..
kdo živý-mrtvý ničí víly

skryji tě do své košile
abys neprochladla

vtom zřím v listech vzpomínky
s copánky sivých cest
čekaj! -
jsi slepý zlostí?
někdo ji zradil…
…
a došlo mi -
kde trnul život
přechází most

smrt

sebral nás čas
černočerných vozů
i dál
bych stále prožíval
sněhobílých dlouhých slzavých dilemat
pro její pověst
jestli jsem jidášovu květinku
vykoupenou luciferem
měl nechat v hrobě..
nebo chránit ji teď když procitnut
..
zvednout ji nad popelavou zimu
deště - kdo ví
pět minut
po máji
vidím ještě špatně rozmazaně

léčivá
napověz
vůně
lunária

lunária annua
roční měsíčnice
lunaria?

rediviva
zachvělé to srdce…
zpívá
následuj řeku
hluboká sladká milá
vždyť už známe
po závějích
doklopýtáme k moři
na ostrov polibků času
na ostrov
/

REDIVIVA