Amiennin cit

~~~

Večer je míjel zlatý déšť
a déšť
i jitřní zemi psal
Ten básník
mlčky veršoval
dojde-li ke srážce hvězd

On v zahradách
o stéblech snil
i růži v parku slíbil dar
Zpěvné sýkorce vláhy přál
Milencům
svítil jsou-li pár..

~~~

Lesklé ulice světů jiných
vyzvaly květy bledé krásy
Plující aury mezi stíny
šeptavé
nebe nevyčasí

Být večer
také bych je znal
Být s Lunou chráním dívčí snění
Být živý
v kraji po setmění
rád bych se učil
poznával...

sivá
melodie má..

Alej u řeky tišší ženy
stříbrným pelem vlhké pleti
ukrývá sebe v rozechvění
a žízní
svléci krátké věty

melodie má..

Ty krátké věty jsou tvé šaty
a dešťů jsme se bály
Až rozpočítáš přítmí
nesmírně uvadaly

melodie..

/My sunuly krok s nadějí
/žít pro úsměv jitra
/Šípy do slov klesaly
/a Tobě na rtech svitla

ticha mezi námi…

~~~

Čekala vůně na rozkvět?

Ach pomlázkové stuhy
i říčkám rozdal zurčení
jas hřejivě smělé -
Ty Romance čas vepsával
mimo nás ...

Proč blíž nelhal - milá hleď
v podpatcích
tence tančí máj
Ať se nám ruce proplétají
Šumí i trpělivé splavy
pro tóny rozeznělé

- Přijmeš je?
- ...

Zakroužila jsi prstíkem

******** A nedáš si čaj!?

~~~

******** Tuláčku nad šálkem podívej
******** Svázaly nás modré korálky
******** - maličké bosé vodní baletky

******** Ale Amienna není anděl
******** ač směje se - zlobíš se?

******** Co mlčíš cukříku?!
******** Kamínku pro štěstí
******** vyprávěj kdo včera chránil
******** žebernatky z diskoték
******** Vídal čarovný cestus
******** při pěkných svíjivých sinech
******** aby světélkoval city?
******** Nezapomněls?
******** Amor na jasmínech
******** promokl přímo u srdce
******** Přímo se ptám
******** zavíráš nebo zamykáš?
~~~

Pozdě přiznávám...

Zamykám se v nebytí
Nechci svádět zlaticí ani
vzkřísit prudký déšť
jenž by vyslyšel hlubiny zlého sténání
a přilepil v den ztraceného Jiří
běloučké třešňové květy do oken
aby zůstávaly dál mementem
po běsnícím živlu

Ty zrazené životy
v serpentinách přívalových šílení
jezerem tmy
křižují
můj Bože..

Ti májoví vězni
dohnáni na sklo
klečí před meluzínou a pomalu
velmi pomalu jak vyhaslé..
o střepy rozervané fotografie nenaplněných
mizí
na ledovém chodníku

Pošlapal je
tolik známý zločin -
pastelový otisk střevíců
prchající pocitem roztříštěného?

Ne - i jedno stačí..

Černý pán v Evropě pěje navzdory sněhu?
Vlaštovko? slyšíš ostrovy?

- a tulák hledí zamyšleně do ohně než vypoví
příběh o nás

~ Stále pálí - není připraven

Zamyká se
neboť ty oblékáš bíle
a raději zapomíná u našeho stromu
zeleň prvních lístků
Nepozná podzimy ve jménu červenání ač rád by ven
rád by neklesal
u památníčku němých růží
rád by.. neseděl za mříží
prosebník o papír
jenž musí být zpopelněn

Občas v síti
Zháší to své provinilé

- Zamykám a zapomínám -

Oceán mívá své dny - příliv a odliv

Šeptá-li uloven u tvých pomněnkových náušnic
sdílí volnost skřivánčích křídel
a ty - bezbrannou šíji střežíš
talismanem s delfínem - ?

...Nevíš?

Ano - při polibku zavírá oči
omámen
divokou mátou havraní krásky

Cítí - blíží se blíží
náš celý točivý svět

******** Nespěchej
******** Všeptej a vplétej se víc
******** Mě rozcuchej něžněji
******** Pojď
******** lehce níž
******** čteš-li tajné přání
******** dřív než Luna zmizí ale
******** až zítra objevíš překvapení

~~~

Neprůhledné vlnění
křehké zlatobílé břízy
v krátké volánkové sukni
s nedotčenou sbírkou básní
v pavoučích caffe`

Až jemná kofilová ňadra
podlehla medovému klání
ve své krajkové cele

Až i slunce prchavého momentu
okrášlilo opasek bájné Andromedy

Poselství Mirah
chtělo ve stříbrotřpytu
najít souznění
proč snílci
poznávají
v sólech žen zpěv růže

Někteří jasní v emocích
ač brání se trny
brání
mladému klínu
svěřit doteky vášně přimknuté k rose
pro letmý okamžik spící
s tajemstvím...?

Svítáš si na klávesách malířky noci?

Odlesky magnetů tvých očí
lžou - jsem zlá.. jsem zlá..

Tvé hypnotizující máky!

Svádějí boj o zmizení
když vábíš vítr k sobě
pod peřinky z touhy
aby raněným...
pronikal žár

Zatím je poryvem
Víří
basové Zapomeň!

Útočíš víc a víc
v antracitových pohledech
ať uhoří šeřík v siločárách čarodějky...
V závratích a mrazení
z rozbouřených orgasmů střemhlavého letu
nebezpečných not - mám tě mám...

Doufáš - předmájový den
ti dovolí splynout
a zruší

ticha mezi námi...

Ne!!

Zatím neproklíná
Chce mizet za Sbohem!

Mlčí

My ze země Luny
totiž zůstáváme po úplňku
slaní a sami u moře

- je-li mírné
vypráví

******** jsou to mé oči
******** jimiž ty se díváš
******** To jsem já
******** kdo za obzor skrývá

tichá loučení

******** Mávají Lunokřídlí
******** - motýlci nesmící odletět?

Smutněnci zakletí
když jasmín odkvete
v cizím..

Pozdě prosím - potřebuji Tebe

Nejsi

Ani já!

Neutajím
hněv z našeho míjení
měnící se na sůl

Nejsi..
a bláznivá slova
leží v lesklých ulicích
splývají
v šedých kapkách deště?

-

Je čirá noc dubnového jara..

Omývánek vítr volá jméno
a hřbitovní hvozdy trčí za ozvěnou
- Voláš je nízko
nad obzorem se černé mraky sunou
Nízko nad obzorem pršíš
a nízko jsi též Lunou
sám a bez domova

...

:omlouvám se -

tichá mezi námi...

*****

Ona čte z mých dlaní..

~ Oheň vyhasíná..
~ Až to zazvonilo
~ jako tenkrát...

~ S večerem vzpomínala žár
~ Vzpomínala moři - zadívaná
~ do žhnoucích uhlíků

~ Amienna?
~ Chvílemi pozorovala nebe

~***** Tajemný cizinče... jsme tu sami
~***** teď smím se ptát

~----- Je Luna melodie má?

~----- Ubývá.. dorůstá..
~----- směje se i mizí a také potřebuje Slunce
~----- abychom ji směli spatřit

~ Rozvlnila vlasy
~***** Svítí stíny.. cítíš?
~----- Ano.. Luna se ztratila
~----- není..?
~***** Ne.. jsi od ní daleko
~~~

I dnes
vzpomínal večer u ohně
a mezi mráčky
prosvítávala

Našel ji
v přírodě.. na kameni.. na spících lístcích stromů
ba dokonce i v souhvězdí spiklenců
zrcadlících deště..

Luna dorůstala.. smála se..
ubývala i plakala v temnotě
.
Ty jsi byla blízko
tak blízko
až se chvěl

Nevšiml si
rozpuštěných nočních kadeří
padajících do tváře?

Nevěděl

proč zamykáš se v nich
až zazvonila ledová ticha
a vyznání zůstalo
nevysloveno

Zatajil ti
že vnímal
modlitbu ve zlomku světla
- zoufalého anděla
toužícího žít
.

~~~

Večer odkryl závoj z hvězd
a z hvězd
černý kůň zmírnil cval
tam kde jsem tě potkával
to nebyl déšť kdo rozplakal

Amiennin cit