ROZJAŘENOST

.

* třešňové mlhy jež jsi neznal
* rozvláčněly tvoje tělo
* ukryté rozkvětem března
* pro sladkovodní leporelo

* jsou teď vrbovými sny
* jimiž bloudí jednorožec
* jsou šeraví zamčenými
* zipem lásky v barvě moře

Když v životě příliš soli

Au! ihned mě pusť!
to zminula uvnitř bolí
nezahrávej!
v lázni póry uvidíš a zkus!

* dlaněmi zelenými
* nejprve pozvu bludičky
…
* svedou tě nočními stíny
* ve stříbrné zimní viny
* aksamity perleti
* zeptáš se jich na pleti
* a dál budeš
* máje přítmí
* a dešti půjdeš naproti
* k černovlásce! !!

Mne žádná voda svádět nebude
Jsem totiž dřevěný
klidně se zas oblíkni…
Ale srdce nenech v masce
ať nejsme ztraceni…

Zde je
co náhle přišlo k l…l la la lalala
* lásce?

Hledal jsem
hledal
malinkou plachetnici
Proplouvala v dálce tónem svitu

Vítr ji zavál
na ostrov růžolící
tam kde trosečníci
věří v první tance

čekající země za úsvitu
…
Patřila chvíle japonské tmavovlásce?

I já patřil rovným dlouhým vlasům
V krajině setmělé
Dychtící po nečase
Kdy víla rozvíří šum louce zněžnělé

Na rtech fialový lesk
Oděna v černém outfitu
Vzývala nebe blesk
Ať déšť života skví se tu

Ona lehce rukou mávne a stébla rozvlní
V očích dřímá
slůvko ladné
a noc je na koni

Potkal jsem ji v moment
Kapky stály
Vznášely se
peříčky obláčkových výšek

Mraky černočerné kmit záře křižovaly
A my v té bouřce blíž tajemné říše

přišel jsem k ní
jednorožcem úplňkových Lun

četl jsem ji
urousanou
prosáklou v kimonu polární noci
bláznivou dívku fialových rtů...
otisk její na rtech mých ne a ne přemoci

Snad měl bych včas rozpustit
v mém srdci hypermangan
Zastavit navždy purpurovými třpyty
čarovné dívčí toxicity
jenže k něze růže sněhový cit vkládám
Spolu se držíme
Mizíme do entity
A vlastně už ani netoužíme zastřít v očích kvítí